Lois Lowryová .:. Dárce

Téměř polovinu této knihy jsem přečetl při nedlouhé cestě vlakem, kterým jsem se nedávno vydal na výlet. Koleje pode mnou tiše tepaly v rytmu "tdm, tdm, tdm" a za okny se míhal podzimní kraj.
A stejným rovnoměrným tempem ubíhaly i věty na stránkách. Uhranuly mě a spolu s monotóním zvukem vlaku mě uvedly do čtenářského stavu příjemného tranzu. Častokrát jsem knihu odložil a nesoustředěným pohledem sledoval okolí. V mysli jsem byl ale stále v příběhu. Skutečné okolí jsem viděl jako v mlze a přes něj se mi mihotavě promítal kraj, který jsem díky této rozečtené knize poznával. Kraj, který je fiktivní a utopistický. Děsivě utopistický.


Dvanáctiletého Jonase poznáváme ve chvíli, kdy se snaží pojmenovat svoje současné pocity. Protože Jonas, stejně tak jako všichni lidé ve Společenství, si zakládá na přesném vyjadřování. Z počátku se přiklání ke slovu strach, nakonec ale příjde na to správné slovo. To slovo je "znepokojený".
Jonas se cítí znepokojený.
A postupem času ten pocit přenese i na mě. Začínám se totiž taky cítit mírně znepokojený.
Jonasův svět je tak dokonalý, že městečko Stepfortských paniček je (v porovnání s tímto světem) slabým odvarem chutného čaje. Jonasův svět prostě funguje. Dokonale.
Všichni jsou slušní, zdvořilý, ohleduplní, pomáhají si na vzájem. Nejsou války (a nikdo vlastně ani neví, co slovo "válka" znamená), není chudoba, hlad, nemoce.
Už od narození je život každého člověka detailně sledován a určován. Ošetřován k bezchybné dokonalosti. Žádné špatné emoce, žádný strach, žádná nejistota. Všichni mají stejné věci, stejné oblečení, stejný účes. Rodinné jednotky jsou pečlivě vybírány, partneři se k sobě skvěle hodí, vzájemně se doplňují. Všichni se mají rádi. Každé ráno se sejdou u jednoho stolu, povykládají si o svých snech a společně proberou jejich význam. Děti se celé své dětství připravují na svůj důležitý a plnohodnotný život. Studují, chodí na dobrovolnické práce a čekají na své Zařazení.
Zařazení je okamžik, kdy je jim přidělena práce, kterou budou zastávat celý svůj život. Až do svého slavného Vyřazení. Budoucí zaměstnání je tak pečlivě vybíráno, že se snad ještě nikdy nestalo, aby byl někdo nespokojený. Naprostá většina dětí ke svému povolání stejně už dávno měla nějaké sklony. Jak říkám, vše je naprosto dokonalé a úžasné!
Tak co? Už jste také trochu znepokojeni?
Jonas ano.
Protože Jonas nemá ani potuchy, kam jeho kroky vedou, k čemu může být předurčen. A ve světě, kde vše je pevně dané a jasné, je to tak trochu důvod k znepokojení.
Je proto pro něj velkým překvapením (a pocta), když je mu přidělena role Příjemce paměti.
Příjemce paměti je vážený člověk, který jako jediný uchovává vzpomínky Společenství.
Všechny vzpomínky. Ty dávno minulé. A když Společenství potřebuje v naléhavých situacích s něčím poradit, obrátí se právě na Příjemce paměti. Ten, na základě své moudrosti (kterou získá ze všech těch vzpomínek), poradí, kterým směrem se mají všichni dále vydat. Ale to se stává málokdy. Jak jsem řekl. Jonasův svět je prostě dokonalý.

Od téhle chvíle se Jonasův život začíná od základu měnit a on se od bývalého Příjemce paměti, ze kterého se stal Dárce, učí poznávat dávno zapomenuté.
Poznává, co je to bolest. Poznává, co je to láska. Poznává, že dokonalost jeho světa je vykoupena nekončícími ústupky a zapomenutími. Zjišťuje, že existují barvy ... A my, spolu s Jonasem, začínáme přicházet na to, že sťastní lidé v tomto světě jsou ochuzeni o spousty běžných věcí. Událostí. Skutečností. Citů.
Přicházíme na děsivý fakt, že dokonalost je záležitost nesmírně krutá ...

Úžasná kniha!

Dárce
Napsala Lois Lowryová
Z anglického originálu "The Giver" přeložila Dominika Křesťanová
Ilustrace na obálce Nikkarin
Vydalo nakladatelství ARGO (2013)
www.argo.cz
208 stran

Peter May .:. Šachové figurky

Šachové figurky jsou třetí knihou kriminální serie popisující život Fina Macleoda z ostrova Lewis a začít číst tento poslední příběh bylo, jako vrátit se na místo své oblíbené dovolené.
Člověk už zná ty nejlepší obchody, zná místní štamgasty v hospodě a nezabloudí v uličkách města. Prostě to tu zná a město zná jeho.
Už nejsme jen obyčejní návštěvníci, už jsme návštěvníci, kteří vědí, kdo je kdo a kam se máme vydat na procházku.

Čtenář se prostě na stránkách knihy cítí jako doma a ví, že si má na návštěvu tohodle ostrova vzít svetr a nepromokavý plášť. Počasí ho nepřekvapí a přímočaré podivinské jednání místních obyvatel ho nevyvede z rovnováhy.
Atmosféra krajiny ho v minulých dvou dílech natolik pohltila, že se tentokráte vrací na místo, které důvěrně zná a má rád. Vystoupá na nedaleký kopec, rozhlédne se do dáli a řekne si: "Jo, je tady vážně pěkně. Drsný kraj, ale když na to příjde, mohl bych se tu cítit dobře."
Když Peter May začne vyprávět o lidech z Finovi minulosti, dělá to tak čtivě a důvěrně, až si člověk připadá jako aktér celého děje. Jako ten člověk v pozadí, který sice nebyl nikterak důležitý, ale všech těch událostí se zůčastnil a viděl je na vlastní oči. Jakoby autor mluvil o kamarádech z dětství, které jsme už ztratili z očí. Vybavujeme si ty dávné dny, kdy si vůdcové party dokazovali, který z nich je větší frajer a pamatujeme si všechna ta dramata, která se následně udála.

Ne, dnes nebudu psát o čem tahle kniha je. Je to zbytečné. Ten, kdo četl předchozí dva díly ví, že po třetím díle sáhnout prostě musí. A je mu úplně jedno, kdo umře tentokráte a kdo bude vrahem. Protože ať se to zdá sebedivněji, o kriminální zápletku mi v této serii vlastně vůbec nejde. Je to jen epizoda, která knihám udává rytmus, ale to, proč jsem z ostrova Lewis tak nadšený, je ta atmosféra. Ty postavy. Styl vyprávění je tak sugestivní, že se do děje prostě propadnete. Necháte se vtáhnout a vezmete ten svět za svůj.
Dočetl jsem knihu, z vousů vytřepal zbytky deštivého počasí a nad zavřenou knihou ještě dlouho seděl a promítal si všechny ty obrazy, které se mi v hlavě objevily. Loučil jsem se, jakobych odjížděl z místa svého dětství a už se nikdy neměl vracet ...

A vy, kteří jste ještě žádnou z knih Petera Maye nečetli, začněte Skálou ... přeji vám hezký výlet!

Šachové figurky
Napsal Peter May
Z anglického originálu "The Chessmen" přeložila Linda Kaprová
Vydal Host - vydavatelství, s.r.o. (2014)
www.hostbrno.cz
344 stran

Jo a  málem bych zapomněl! O vzniku úžasných obálek si můžete přečíst ZDE