čtvrtek 15. března 2018

Jak jsem začal sbírat knihy Jacka Londona

Když starý rok končil a začínal rok nový, objevila se v mé čtenářské duši zvláštní touha.
Touha po knižním dobrodružství, možná také tak trochu touha po dávných chlapeckých časech.
Touha po velkých letních prázdninách, strávených u babičky na chalupě, s knihou Jacka Londona na dosah.

Když ani po pár dnech tahle moje touha nezmizela, usmyslel jsem si, že je to znamení Velkého knihovníka a rozhodl se knihy Jacka Londona sbírat.
A hned jsem si stanovil i podmínku, že to nesmí být knihy nové, zakoupené v běžném knihkupectví, ale že to musí být knihy již dávno někým zakoupené a přečtené.
Nalezené v antikvariátu, odložené v knižních budkách, zachráněné z cizích knihoven, kde spí spánkem dávno zapomenutých knih.

Možná proto, že tyto skryté poklady tak hezky voní ... trochu dálkami a trochu dlouhými léty.
Možná také proto, že věřím na sny a představy předchozích čtenářů, které se při čtení samovolně ukládají mezi zažloutlé listy knih.

Mám na svoji sbírku celý život, nikam nespěchám.
Pokaždé, když budu na návštěvě v nějakém městě, navštívím místní antikvariát, vypravím se na výpravu mezi vysoké regály a budu na hřbetech uložených knih hledat to jméno symbolizující dávné a drsné dobrodružství. Hledat ty nejvíce ohmatané svazky a radostí se tetelit z nálezu knihy, kterou doma ještě nemám, nebo ji mám v jiném vydání.

Prozatím jsem si pořídil jednu jedinou, nalezenou v našem místním antikvariátu. Stála tolik, jako dvě kávy z automatu a byla trochu potrhaná a unavená. Skoro se mi chce říci, že vypadala i posmutnělá.

Vzal jsem si ji domů, její rozpadlou podstatu slepil lepidlem a párkrát ji vzal s sebou do postele před spaním.

A všechno jsem to tam našel! Toho chlapce dávných let, ty nekonečné sny o dobrodružství, ničím nespoutané představy ... všechno to tam bylo, založené mezi popsanými stránkami a uchovány dlouhá léta v zatuchlé vůni starých knih. Moje velké knižní dobrodružství začíná, těším se na všechny ty budoucí výpravy mezi zapomenuté stohy knih, které mě čekají. Někdy mi k radosti stačí opravdu málo ... ;-)