úterý 20. listopadu 2018

Susan Cain - Tichá síla / Susan Cain - Ticho

Posadil jsem se na jedno z posledních míst v plné čekárně u lékaře a zalovil v batohu. Vím, že se tu zdržím dlouho, protože nejsem objednán a musím čekat, zda na mě nezbyde chvilka času. Nijak mi to nevadí, nevadí mi čekat. Mám s sebou totiž svoji věrnou přítelkyni, se kterou čas ztrácí svojí naléhavost.
Knihu.

Dočítám Tichou sílu od Susan Cain a vlastně se těším na ty chvíle, kdy se otevřou dveře a sestra nevyvolá mé jméno. Jakobych s každým vyvoláním cizího jména dostal malý dárek v podobě volného času, kdy se můžu věnovat sám sobě.
Okolí vnímám jen okrajově, ve své hlavě vstupuji do svého oblíbeného duševního pokoje s pohodlným křeslem, s knihovnou podél stěn, s výhledem na košatý zelený strom. Je v něm příjemné šero, rozsvícená lampa a na stole rozečtená kniha a chladnoucí hrnek kávy.
Pohodlně se usazuji, přehodím nohu přes nohu ...

... tohle je můj vnitřní úkryt, Susan Cain jej nazývá Pevnost samoty a má jej každý introvert.
Může to být pevnost reálná (ať už v podobě ložnice, vany plné teplé vody, židle v kuchyni) či pevnost duševní, kam se my introverti uchylujeme, když svoje klidné koutky nemáme po ruce.
Mám takových míst spousty, ať již doma či ve své hlavě. Vždy mám poblíž své místo, kde můžu být sám a pohodlně a v klidu si odpočinout, nabít se.

Být introvertem a číst knihy od Suzan Cain je stejné, jako být o samotě s dlouholetým přítelem, který vám opravdu rozumí. Sedíte proti sobě a vedete dlouhý a hluboký rozhovor. O tom, jací jste, co vás těší, co vás trápí. Hluboký rozhovor plný porozumění.

Už její první kniha s názvem Ticho, pro mě byla tolik potřebným průvodcem ve světě společenských tanečků a povinností, prostředkem k uklidnění se v tom, že nejsem jediný, kdo touží po občasném tichu a samotě.

Je nás totiž spousta, nejsme v tom sami. Každý druhý či třetí, je stejný jako já. Čerpá svoji sílu v samotě, aby mohl žit ve světě, vystavěný pro extroverty.
Susanina kniha Ticho vyprávěla o tom, jací introverti jsou, co všechno dokáží a co ke svému spokojenému životu potřebují.
Dopodrobna a na základě vědeckých výzkumů předkládala výhody i nevýhody introvertnosti a ukazovala, že cesta vědomé samoty a ticha může být (a dost často i je) cestou k úspěchu.
A její nová kniha Tichá síla je dalším pokračováním v načatém tématu, tentokráte zaměřeném na naše děti.
Protože i děti řeší svojí povahu, svůj pohled na svět a potřebují průvodce k tomu, aby pochopily, co se v nich vlastně odehrává.
Že touha stát stranou není asociální chování, ale touha přirozená. Tolik by mi v mém dětství pomohlo, kdyby mi někdo vysvětlil, kdo je to introvert a extrovert, tolik by mi pomohlo, kdybych už v dětství věděl, že nejsem ten divný. Musel jsem si na to přijít sám a popravdě, chvíli mi to trvalo. Ne se s tím smířit, ale pochopit to.
Když jsem pročítal stránky Tiché síly, uvědomoval jsem si, jak velkou chuť mám se pustit do hlubokého rozhovoru se svým synem a povídat mu o tom, co se zde píše.
Ještě nenadešel čas, aby si ji přečetl sám, ale už nastal čas povědět mu o světě, o kterém vypráví.
O světě introvertním a extrovertním. Mohlo by mu to dost zásadně usnadnit život.
Usnadnit vztahy s druhými lidmi.
A právě tohle je cílem knihy Tichá síla.
Pomoci dětem uvědomit si svoji normálnost. Svojí přirozenost.
Pochopit svojí touhu po samotě a klidu.
Naučit je vycházet s extroverním světem, naučit je, jak být sami sebou.
Poučná a užitečná kniha to je.
Tak rád bych ji měl u sebe, když jsem byl dospívajícím klukem. Neměl jsem ji.
Můžu ale být ten, kdo ji dá do ruky mému synovi ...
A co vy? Introverti nebo extroverti? ;-)

TICHÁ SÍLA
Napsala Susan Cain, z anglického originálu přeložil Ondřej Fafeta.
Ilustoval Grant Snider.
Vydalo nakladatelství Portál, s.r.o. v roce 2018.
Vydání první, 232 stran

K zakoupení třebas zde: www.portal.cz

TICHO
Napsala Susan Cain, přeložil Petr Miklica.

Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing, s.r.o. v roce 2012.
Vydání první, 302 stran

K zakoupení třebas zde: www.melvil.cz

sobota 3. listopadu 2018

Barbara Stok - Vincent

Vrátili jsme se z lesa, načichlí vůní kouře z ohně a na botách jsme si do bytu přinesli bláto z rozježděných lesních cest. Trochu unavení a navlhlí podzimním sychravem.
Ona si hned stoupla k novému plátnu a se štětcem v ruce se snažila zachytit ten obraz, který se jí přes celý den objevoval v hlavě.
A já s teplou kávou a kočkou vlezl do peřin a dal si k tomuto podvečernímu odpočinku jednohubku v podobě komixu, nalezeného před pár dny v knihovně. Vincent.


Komiks o člověku, který miloval barvy a který nemaloval věci doslova takové, jaké jsou, nýbrž jak on je cítil.
Ideální podzimní knihomolskou chvilku podtrhovala vůně barev a tichý zvuk štětce, linoucí se z kuchyně, tak nádherně korespondující s dějem knihy.

Jednoduché kresby dokonale vystihují ten zvláštní svět Vincenta van Gogha a brzy mi v myšlenkách skoro ožijí. Místo obyčejných komiksových bublin se mi před očima začne odehrávat krátký animovaný film, plný zakroucených oblak plynoucí na obloze a žlutého pole obilí, tak moc připomínající vlny na moři.

Drobné změny v kresbě Vincentova obličeje brzy upozorní na jeho vnitřní démony a chytře umístěné různé grafické prvky kolem jeho postavy vypoví více než dlouhé věty.
Moc se mi líbí ta čitelnost ilustrace a její hravost.
Lehkost i v těžkých chvílích Vincentova života.
Kdo by jeho osud neznal, má zde šanci se v krátkosti seznámit s jeho pohnutým životem a poodhalit pro sebe tu složitost povahy a genialitu umělce.
Ano, to vše lze schovat do komiksového jazyka, do barevných kreseb, na první pohled tak jednoduchých a obyčejných. Právě v tomhle vidím krásu této knihy. Brzy poznávám, že je v ní ukryto více, než se na první pohled zdá. Výstižně znázorněná Vincentova posedlost kresbou, ta urputná touha dostat na plátno to, co v duši cítí, to, jak vidí krajinu. Ta otravnost jeho posedlosti v normálním životě, jeho touha po společnosti stejně smýšlejících lidí.


Samozřejmě, že se nelze vyhnout ani jeho doteku šílenství, ale děje se tak bez laciné senzachtivosti. Je to zde přirozenou součástí jeho osobnosti a v knize je zobrazeno tak sugestivně a tak pochopitelně, až se nad tím člověk vůbec nepozastavuje.
Málem, že se mi na jazyk dere slovo "mile", ale nechci zlehčovat tu těžkost bytí.
O smutných a těžkých věcech se dá mluvit i lehce a přirozeně a autorce se to daří bravurně a se ctí.
Jistě, je to jen komiks, není to "těžká" literatura, přesto to kouzlo knižního světa funguje naprosto dokonale a pomůže čtenářově mysli přenést se do světa fantazie a být na chvíli jinde ...


Káva na stolku již vychladla, moje milá začala kreslit na plátno druhé a komiksový Vincent na posledních šesti stránkách odchází po polní cestě prostředkem té jasné chromové žluti, která je pro něj tak důležitá.
Kočka již dávno odešla zkontrolovat obsah své misky a podzimní sychravost za okny přešla v drobný déšť.
Nos přivoní k papíru a duše se toulá kdoví kde.
Vzkutku pěkný výlet do knižního světa ta byl, děkuji ;-)

VINCENT
Napsala a ilustrovala Barbara Stok
Přeložila Veronika Ter Harmsel Havlíková
Vydala Mladá fronta a.s. v roce 2015
Vydání první, 144 stran

Ke koupi třeba zde: www.dobre-knihy.cz
K zapůjčení v třebíčské knihovně ;-) www.knihovnatr.cz