úterý 12. března 2019

Stephen King & Richard Chizmar - Kouzelná skříňka pro Gwendy

Stephena Kinga mám rád už dlouhá léta a považuji ho za jednoho z nejlepších vypravěčů příběhů.
Přestal jsem jej však číst někdy v té době, kdy se mi narodil syn.
Možná to bude tím, že v jeho knihách se dost často něco stane dětem. A dost často to nejsou příjemné věci. Člověk se rád bojí, při obracení stránek tlustých knih, když ale ve tváři hlavních hrdinů, utíkajících před temným zlem, vidí tvář svého dítěte, to mrazení v zádech přestává být příjemné.
Proto jsem se do Kingova světa pár let nevydal. Neodolal jsem až teď ... to volání zavřené knihy bylo příliž silné a v rukou se mi ocitla ani nevím jak.
To až doma jsem si uvědomil, čí knihu jsem si to vlastně zapůjčil.
A nebylo mi z toho dvakrát nejlépe ... "Však kdo mě nutí ji číst? Za měsíc ji zase do knihovny vrátím, neotevřenou, nečtenou", sliboval jsem si a ještě týž večer si s ní zalezl do vany.
Jen na chviličku, abych věděl jako moc se stárnoucí Stephen King změnil.

Vlastně nevím, jak moc se změnil. Neměl jsem kdy posuzovat, nebyl čas na porovnávání.
Už u první stránky nastalo to kouzlo, kdy se lidská mysl propadne do magického světa knih, písmena tvořící věty zmizí a nahradí je obrazy, děj se jako krásný barevný film odvíjí v mysli čtenáře. Úplné pohlcení. Reálný svět zmizel, koupelna zmizela, objevily se prudké schody, lavička, na ní pán v černém obleku a černém klobouku.
"Holčičko, pojď sem na moment. My dva si musíme popovídat".

Uchvácen z plynulého textu a z toho, jak lehce se příběh v mé hlavě odehrává, se všemi těmi podrobnostmi, začínám prožívat příběh holčičky, které se právě teď začíná měnit život k nepoznání. Pomalu, ale jistě. První vyrušení se odehrálo zhruba ve čtvrtce knihy, to syn klepe na dveře koupelny, že má hlad. "Jasně ... vydrž ještě chvíli, jen co dočtu kapitolu", slibuji a opět vstoupím do světa, kde existuje kouzelná skříňka s tlačítky a která každý den vydává čokoládové zvířátko, po jehož snězení je všechno lepší.
"Hele, nejsi tu sám, chceme se také osprchovat", příjde druhé probuzení v podobě zaťukání na dveře, ale i teď je zdárně oddáleno slibem brzkého dočtení kapitoly. Voda trochu chladne a tělo se pomaloučku mění v záhyby rozmočené kůže. Občas procitnu, vyruší mě škrábání kočičí packy na dveře, dožadující se vstupu. Začínám mít trochu výčitky, měl bych se věnovat rodině, je toho tolik, co musím udělat. "Ještě chvíli, až dočtu kapitolu ... jenže tahle byla moc krátká. Tak až tu další!", slibuji a voda je již studená, skoro by se dalo říci až mrazivá.
Možná je mrazivá ta kniha ... chlad z ní přechází přes mé ruce do těla a tělo vodu ochlazuje.
To drobné znepokojení přerůstá v silné znepokojení, přesně tak, jak to u příběhu Stephena Kinga bývá. Další a další stránka mizí, jedna za druhou. Najednou obraz skončí. Dál už nic není.
Jen zkřehlé tělo a lítost, že kniha není tlustší. Reálný svět se dal opět do pohybu a v hlavě zůstala jen ozvěna světa jiného. Světa, kde existuje červené tlačítko na kouzelné skříňce a to červené tlačítko dokáže vše, na co člověk jen pomyslí ...

Kouzelná skříňka pro Gwendy
Napsal Stephen King & Richard Chizmar, ilustroval Keith Minnion.
Z anglického originálu Gwendy´s Button Box přeložil Ivan Němeček.
Vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA s.r.o.
Vydání první, 156 stran

sobota 9. března 2019

Markéta Lukášková - Losos v kaluži

Vždy jsem si o sobě myslel, že takový nejsem. Doufal jsem, že nejsem ten povrchní chlap, který dá jen na vzhled a který se otočí za každou hezkou tváří. Jenže asi jsem :-(
Je mi to až trapné, ale musím se přiznat, že jsem se do ní zamiloval kvůli tomu, jak vypadá.
A pokud to nebyla láska na první pohled, tak na ten druhý určitě.
Poprvé jsem ji zahlédnul někde na sociálních sítích. Dost často si fotila selfie v hipsterských kavárnách, v posteli, ve vaně. A opravdu pokaždé jí to náramně slušelo.
I to její jméno je takové ... já nevím jak to řící ... tajuplné.
Vzbuzující zvědavost a slibující nevšednost.
Ano, líbila se mi od první chvíle. Člověk s tím asi moc nenadělá ...
Párkrát jsem ji potkal v oblíbeném knihkupectví a nenápadně si ji prohlížel. Aby žena nevěděla.
Vím, co bych od ní slyšel ...
"Už zase? To ti nestačila ta poslední?"
Mám zlatou ženu. Trpělivou. Chápající ... opravdu ano.


Jenže jednoho dne jsem na svojí ženu čekal dlouhé hodiny ve městě, ona byla na nějaké konferenci a já si šel zkrátit dlouhou chvíli do knihkupectví.
A narazil jsem na ní zase.
Tentokrát jsem byl sám a tak bylo načase odhodit stud a ostych. Dal jsem se s ní do řečí a bavili jsme se spolu mezi regály knih docela dlouho.
Byl jsem ztracený.
Za  krásnou tváří se totiž skrývá i krásná duše. Upřímné myšlenky, zajímavý pohled na svět.
Tak důvěrně povědomý. Většina jí podobných umí vyprávět jen o banalitách světa a i ona o těchto banalitách vypráví, ale vypráví o nich až s bolestnou upřímností mladého telete. Přitom se uvnitř těch myšlenek skrývá silný dotek rozumné a zkušené vypravěčky. S přesahem a hloubkou.

Za okny knihkupectví jsem zahlédl svojí ženu, nenápadně jsem se tedy zamilovaně rozloučil a proklouzl dveřmi ven. Moje milá jen podezíravě pozvedla obočí.
Uplynulo pár týdnů, možná měsíců a vše bylo v pořádku.
Občas jsem si na ni vzpomněl, vybavila se mi její tvář a občas jsem na ni narazil na Instagramu.
Nejhorší na tom bylo, že se poslední dobou začala fotit se svojí sestrou a i ta je neméně krasná a neméně tajemná.
Je strašné to takhle říci nahlas, ale chtěl jsem je mít doma obě. Já vím. Prosím, nesuďte mě! Zdá se, že jsem jen obyčejný chlap.

Nedávno jsem ji ale nečekaně potkal u nás v knihovně a já už neměl na výběr.
Musel jsem jí pozvat k nám domů.
Dokonce si ji moje milá ani nevšimla. Měla totiž náročný týden a pořád něco sepisovala do práce, něco vyráběla. Neměla na mě čas. A tak jsem svůj čas trávil s ní.
Byly to krásné dva večery. Dlouhé hodiny mi něco vyprávěla a ikdyž byla mírně nesnesitelná, její pohled na svět byl opravdu zajímavý.
Když popisovala svojí vizi nebe, byl jsem ztracený. Díky ní jsem si vložil do svých představ další díl puzzle a mé vnímání světa a Vesmíru získalo zase o něco lepší ostřejší obraz, kterak vše může fungovat. Miluji cizí myšlenky o světě, vztazích, lásce, vesmírů ...
Krásný čas to s ní byl, ale některé vztahy nemají dlouhého trvání
Leží teď vedle mě, krásná a důstojná, dívá se na mě.
Ano ... mám ji stále rád, vážím si ji, příjde mi opravdu fajn, ale stále častěji musím myslet na její sestru. Je také tak krásná uvnitř, jako i na venek?
A to její jméno, Panda v nesnázích ... Promiň Lososi v kaluži, budeš už muset jít ...

Losos v kaluži
Napsala Markéta Lukášková, obálku ilustrovala Lada Brůnová.
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Vydání první, roku 2017
223 stran