pondělí 11. srpna 2014

Christiane F. - Můj druhý život

Rád bych vám hned na začátku řekl, že toto nebude běžná recenze (ikdyž ... ony moje recenze jsou vlastně všechny takové nerecenzní). Nebudu zde dnes posuzovat literární dojem, plynulý tok myšlenek, skladbu slov, uměleckou hodnotu. Budu spíše trochu přemýšlet o vlivu knihy na život čtenáře, budu dumat nad tím, zda bych chtěl, aby některé knihy četl můj syn. Budu přemýšlet o tom, jaký otisk některé knihy zanechavají ve mně.
Dnes to nebude o spisovateli, dnes bude to o literární postavě ...

"My děti ze stanice ZOO" byla pro mě (svého času) dost důležitá a průlomová kniha. Byla pro mě jako zjevení. Člověka něco zajímá, cítí v sobě nějaké zvláštní nutkání, rád by o tom nutkání něco zjistil a najednou to má před sebou. Na stránkách knihy, bez příkras, ale s tím nádechem temnoty, která některé lidi láká.
Příběh z knihy na mě zafungoval zcela opačně (než asi měli autoři v plánu) a vzedmul ve mně vlnu zájmu o drogovou scénu. Autoři, vydavatelé ... nikdo si nevšiml, že ikdyž jsou v knize popsány hnusné věci, Christiane F. mezi řádky popsala to, proč skončila tam kde skončila a že vlastně dostala to, po čem nejvíce toužila. A touto knižní zpovědí některým rozervaným duším ukázala, že tohle je jedna z možných cest úniku. Jasně, všichni víme, že útěk nic neřeší ... ale nevíme to ve 14-ti letech. A někdy je útěk z reality to jediné, po čem toužíme ...

Moc mě proto nadchlo, když jsem se dozvěděl, že vyšla další kniha o Christiane F. Chtěl jsem poznat pokračování příběhu. Jak dopadla? Budu v sobě dnes cítit hnus místo fascinace? Jak se na tohle téma budu dívat zhruba po dvaceti letech od doby, kdy jsem dočetl "My děti ..."?
Z Christiane se stala po vydání knihy "hvězda". Hvězda, kterou celý život drogy provází, kterých se nikdy nadobro nezbavila ... jenže!

Předsudky stranou. Můžeme si o životě feťáku myslet cokoliv. Může moralizovat, můžeme odsuzovat. Dívat se skrze prsty, povyšovat se.
Ale můžeme se na to podívat i z jiného úhlu pohledu.
Už si detailně nepamatuji děj "My děti ze stanice ZOO", je to už mnoho let a mezi tím jsem přečetl mnoho dalších knih.
Vybavuji si Detlefa, fascinaci bydlení s přáteli ve squatech, popisované stavy z drog. Otevřený konec, kdy nevíme, zda se z toho Christiane dostane ... nikdy jsem se o její další osud nezajímal, tak nějak jsem vnitřně předpokládal, že umřela mladá.
Jenže ona neumřela ... pořád žije.
Obracím stránku za stránkou a zjišťuji, že žila svým způsobem fascinující život.
Jeden čas bydlela s Einstürzende Neubauten! Alexander Hacke byl její kluk! Mám rád Einstürzende Neubauten, to jen abyste pochopili to moje nadšení :-) Byla u toho, když vznikala hudební industriální německá vlna. Potkala se s Davidem Bowiem, s Ninou Hagen. Bydlela v Amsterdamu, v Řecku. Jeden čas bydlela na pláži ve stromovém "domečku".
Ikdyž celý svůj život byla závislá na drogách, žila na okraji společnosti, byla celou tu dobu svým způsobem svobodná. Nemusela se absolutně ohlížet na ostatní, byla jim ukradená a oni byli ukradení ji. Žila život, ze kterého bych byl já před 20-ti lety (jako depresivní puberťák) nadšený.
Myslím to vážně, opravdu!
V tomhle vidím riziko knih o Christiane F.
Mají působit jako odstrašující příklad, ale ne vždy se jim to daří.
Ano ... jako malá si na drogy opravdu musela vydělávat prostitucí. Ano, viděla pár "přátel" umřít se stříkačkou v žilách. Ano, sebrali ji syna. Ztratila rodinu.
Jenže člověk to ZLÉ z hlavy vytěsní.
Mladý zoufalý člověk obzvlášť.
Fascinuje ho něco jiného. Ten jiný svět. Pokud si to přečte nevyzrálé mladé "dítě", které chce od své rodiny utéct, utéct od sebe .. dítě, které nemyslí na budoucnost ... co uvidí?
Uvidí onu výše zmiňovanou jednu z cest. Je lehké řícI, že drogy jsou špatné. Ano, jsou. Ale jsou lehce přístupné. A zrovna Christiane F. ve své druhé knize ukazuje, že s drogama lze prožít celý život a neumřít na ně. Je to až legrační ... morbidně legrační. Christiane dnes již sice umírá, ale umírá na následky alkoholu. Zničené tělo alkoholem a žloutenkou. Trochu potrhlá, paranoidní a bláznivá ... ale víte co? Po celou dobu čtení jejího příběhu jsem neměl pocit, že by toho litovala. Nikdy se nepokusila o sebevraždu.
Ano, některé věci by dnes udělala jinak.
Neunesla by svého syna, některé lidi by nepustila do svého života.
Ale nenarazil jsem na postesknutí si, že by chtěla vrátit čas a nikdy nezkusit tu první drogu.
Tohle je podle mého to nebezpečí.
Knihy s Christiane F. mají mladé lidi odrazovat od drog, ale říká jim to dívka (a v druhé knize již starší žena), která fetuje moc ráda a která i přes všechno to zlé dokáže na drogách najít věci "hezké".
A spousta mladých tu lež může prokouknout a chtít tu pravdu odhalit ... a pro některé z nich to může být opravdu smrtelné.

4 komentáře:

  1. Wooow, tu první knížku jsem taky četla, taky mi bylo nějak náct a taky jsem jí byla fascinována :) Asi u mne teda srabsky zavládl ten odrazující efekt víc než u tebe, ale fascinace tam byla... zajímavé, že je tu druhý díl... doporučil bys ho? Nebo si mám nechat v hlavě vzpomínky na nešťastnou lásku k Detlefovi a nekazit si tu vzpomínku tím, co přišlo dál?

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně tohle jsem si říkala, když jsem kdysi před lety My děti ze stanice Zoo četla - že s tím odrazením se jim to jaksi nepovedlo. Ba naopak, převládala zvědavost, touha vyzkoušet. A věřím, že pro inteligentní děti/mladé tahle kniha může mít opravdu víc škody než užitku - budou si myslet, že oni do toho přeci nespadnou, že jsou dost chytří a schopní na to, aby drogu ukočírovali a budou věřit, že z ní budou mít jen to příjemné.
    O druhém dílu jsem vůbec nevěděla a tak moc děkuji za představení, na ten si určitě vyčlením čas!

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrá náhoda, včera jsem si KONEČNĚ koupila první díl. Na mne to tedy mělo odpuzující efekt (na ZŠ jsme četli Memento a to byla nuda trochu..) na 100%, Tebou popisová efekt by mě nenapadl ani omylem (pamatuju, jak jsem o knize mluvila se spolužačkou a byla na tom stejně jako já)! Nicméně od druhého dílu jsem něco takového čekala a připadá mi to trochu obludné, to je ale obávám se i příběh mnoha slavných umělců... Závislost, užívání si, za nějakou cenu, tak trochu na účet společnosti... Chudák její syn. Druhý díl jsem tedy ještě nečetla (takže klidně přihoď i tu recenzi), ale často si uvědomuju, že jsem taková uťáplá v tomhle a radši bych snad takový knihy (Už je tady zas) nevydávala. :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Ono to není zas až tak černobílý jak se zdá. Část o jejím synovi je moc pěkná. Bylo to v době, kdy drogy nebrala a to, jak o něm vypráví je moc krásný. Leckterý "normální" rodič by se měl nad jejími slovy zamyslet a vzít si z toho ponaučení ...

    Copak máš proti "Už je tady zas"? Já z ni byl docela nadšený ... moc chytrá kniha.

    OdpovědětVymazat