Arnošt Lustig .:. Colette, dívka z Antverp

Už titulní stránka této knihy se nás snaží přesvědčit o tom, že se jedná o "Strhující příběh o lásce silnější než smrt".
Já vám ale nevím ... jakobych četl jinou knihu, než jakou se mi vydavatel snaží nabídnout.
Nemyslím si, že tato kniha je o lásce. Ne, že by se zde o lásce nepsalo ... píše se o ni, to zase ano. Ona miluje jeho a on zase jí. Nebo se alespoň o své lásce navzájem snaží přesvědčit, ale věřte tomu ve světě, kdy pravda a lež vůbec nic neznamenají.
Jejich vztah je jen o tom, aby si dokázali, že ještě žijí. Nemluví o tom, co bylo před tím a nemluví moc o tom, co bude potom.
Není nic, než současnost. Zítřek nemusí přijít.

Vlastně mi ta jejich láska příjde jen jako kulisa toho všeho, náhodná epizoda, nepodstatný detail ... a rozhodně mi nepřišla "silnější než smrt".
Všechnu tu krásnou lásku prostě zastíní prostředí, kde se oba dva nedobrovolně nachází.
Jsou židé a jsou v koncentračním táboře.
On je kápo, odsouzenec k smrti hlídající jiné odsouzence k smrti, a ona ta, která páře zabavené šaty tisíců lidí (kteří prošli branou s nápisem "Arbeit macht frei") a hledá skryté a zašité cennosti, peníze a šperky.
Ona je krásná a její krása ji drží prakticky naživu.
Čistá rasa je sice čistá rasa, ale i oddaný voják a stoupenec Vůdce je jen člověk a ke všemu muž, podléhající tělesným touhám. Ona je jen maso, předurčená k likvidaci a vůbec nezáleží na tom, zda do plynové sprchy půjde dnes, nebo až za měsíc.
A tak to jde den za dnem.
Tisíce a tisíce lidí to štěstí nemají, umírají a nikoho to nezajímá.
Děti umírají bez matek, ženy bez mužů, muži beze cti.
Plynová komora funguje s děsivou jistotou a vysoké komíny chrlí nekonečná oblaka sazí pocházející z ... no, vždyť to všichni víme.
Ať je láska sebevětší, tak strašný exteriér jejího děje zadupe veškerá romantická slůvka do bahna a pohřbí vše, co lásku dělá láskou.
To, co nám Lustig představuje (a že ví o čem píše, sám koncentračním táborem prošel a přežil jej) vás tak otupí, že na nějakou lásku prostě nemáte chuť.
Nebo alespoň já tu chuť opravdu neměl a nedokázal jsem v ní věřit. Doufal jsem, že už brzy narazím na poslední stranu, knihu zavřu a už nikdy se k ní nebudu vracet.
Ne po tom, co jsem si přečetl úsek:

"Všiml si unterscharführera Weissackera, jak zorganizoval děti, aby se ukázněně dostaly co nejrychleji do plynové komory krematoria číslo 2, nejbližšího rampě. Unterscharführer přikázal pěti stům dětí zastavit. Na povel smějí vyběhnout. Kdo dosáhne podzemních sprch první, dostane k svačině chleba s medem a máslem. Teď! Děti běžely jako o závod, rovnou z vagonů do plynové komory. Oberführer Hermlich se vyjádřil, že život je sladký běh dětí. Vyhlásil unterscharführera za vzor esesmana..."

Zmrdi !

Colette
Napsal Arnošt Lustig
Vydala Mladá fronta (2013), 3. vydání
www.kniha.cz
200 stran textu, 16 stran obrazové přílohy

Ještě bych se rád zmínil, že tato kniha vyšla s poznámkou, že se jedná o předlohu filmu.
Film jsem neviděl, ale v knize jsou fotky z tohoto filmu.
Naprostá většina fotek nemá nic společného s knihou, jejich děj se v knize vůbec nevyskytuje.
Působí to hodně rušivě a kazí to z knihy dojem.
Kdyby si vydavatel fotky odpustil, udělal by lépe. Nebo měl alespoň vybrat ty, které mají s knihou nějakou spojitost. Škoda toho!

Pro srovnání obaly starších dvou vydání:

A závěrem (pro odlehčení a mírné poznání pana Lustiga) bych doporučil shlédnout tento díl Všechnopárty, kam si jej pozval pan Uhlíř - zde: Arnošt Lustig - Všechnopárty