neděle 14. září 2014

Dicks Matthew .:. Paměti imaginárního kamaráda

Tak jo ... dnes nebudu chodit dlouho kolem horké kaše a řeknu to na rovinu.
Paměti imaginárního kamaráda jsou pro mě prozatím nejlepší knihou tohoto roku a rozhodně se dostávají do pomyslného žebříčku mých nejoblíbenějších knih.
Ne snad proto, že by "Paměti" změnily moje vnímání světa, že by odhalily něco doposud skrytého, nebo že by otevřely v mé mysli netušené rozměry a myšlenky.
To vůbec ne ... moji pozornost si získaly hlavně kvůli originálnímu příběhu. Tomu kouzlu vlastní fantazie. Představám a možností vytvářet si vlastní světy. Kvůli možnosti naprosto uvolněnému dennímu snění. Prostě a jednoduše, ta kniha je mi tak moc blízká, i přes to, že já jsem nikdy žádného imaginárního kamaráda nestvořil ... nebo si na něj alespoň nepamatuji.

Budo je kamarád Maxe, který chodí do první třídy a který je tak trochu jiný než ostatní děti.
Je chytrý a domů nosí ze školy moc pěkné známky, ale jako každé dítě, má své mouchy. Třeba nemá rád, když se ho někdo dotýká. Přímo nesnáší, když se něco děje jinak, než očekává. Vše musí mít svůj zajetý řád. Nemá rád, když na něj mluví někdo cizí a nedokáže řešit problémy. Nedokáže si poradit s rozhodnutím, zda si vzít ráno modré nebo zelené tričko. Občas je toho na něj všeho moc a aby se mu nepřetížil mozek, tak se prostě vypne ... zasekne. Uzavře se do své mysli, zůstane ve svém vnitřním světě.
A Budo je jeho kamarád. Kamarád, který mu pomáhá vyznat se v tom našem chaotickém světě. Budo je jeho jediný kamarád ... imaginární kamarád.
Celou knihou nás provází právě Budo. Jsou to jeho paměti a vypráví nám o tom, jaké to je být imaginárním kamarádem. Jaké starosti trápí jeho a na co myslí, když ho jeho reálný kamarád nepotřebuje, co dělá a kam chodí. Vypráví nám o svém strachu z neexistence. O mizení.

Také nám vypráví o Maxovi. O Maxovi, kterého má strašně moc rád a pro kterého by udělal všechno na světě.
Popisuje a vysvětluje nám jeho zvláštní chování a i my si díky tomuto vyprávění Maxe zamilujeme. Tak rádi bysme Maxe objali a řekli mu, že to všechno bude dobré a že se nemá čeho bát. Až na to, že kdybysme jej skutečně objali, s největší pravděpodobností by se Max zasekl a trvalo by mu hodně dlouho, než by se zase odsekl. Max přeci nemá objímání rád ... a nemá rád cizí lidi!

No a pak se jednoho dne stane něco, co v sobě nemá ani náznak tolik potřebného zaběhnutého řádu. Max je vystavený naprosto nové a neznámé situaci. Stane se mu něco, na co není ani trochu připravený a zůstane v tom sám. Protože (ikdyž to zní strašně neskutečně) se někdy svému  imaginárnímu kamarádovi můžete ztratit. A pokud svého imaginárního kamaráda potřebujete k žití a on potřebuje k životu vás, váš svět se změní v dramatické a nepřátelské místo.

Ze dne na den musí Budo sebrat své imaginární síly a vydat se na záchranou misi, aby našel a dovedl domů zpět svého reálného kamaráda. A Max, ten ztracený a utrápený Max, ten také musí sebrat své reálné síly a v neznámém a cizím světě přežít bez svého imaginárního kamaráda.
Moc těžko se vám ale někoho zachraňuje, když nemáte tu moc zasahovat do reálného světa, nedokážete se ničeho dotknou a nikdo vás neslyší a nevidí. Buda totiž vidí a slyší jen jeho Max a ostatní imaginární kamarádi. A s některými imaginárními kamarády je potíž.
Buď jsou to jen dvourozměrné skvrny na zdi a nebo nepobrali moc rozumu. Svět imaginárních kamarádu je totiž natolik pestrý, jako je pestrá fantazie dětí ...

Jak jsem řekl už na začátku, tenhle příběh mě uchvátil díky tomu (nikdy nekončícímu) světu fantazie bez hranic. Díky té možnosti snít. Při čtení přemýšlím nad tím, zda není možné vymyslet si svého imaginárního kamaráda i v dospělosti a jak by asi vypadal ten můj. S čím bych se asi tak svému neviditelnému kamarádovi svěřoval, co bych mu vyprávěl?
Nakonec mi to dochází. Vždyť já svoji imaginárního kamarádku už dávno mám!
Snil jsem o ni celý život a nakonec jsem ji stvořil natolik skutečnou, že jsem si ji vzal za ženu.
A právě ona mi tuhle knihu věnovala ... k našemu výročí sňatku.
Někteří imaginární kamarádi se dokáží stát skutečnými ... ale o tom už tato kniha nevypráví, to je už jiný příběh.
To já jen abyste věděli, proč se mi ta kniha tak moc líbí ...

Paměti imaginárního kamaráda
Napsal Dicks Matthew
Z anglického originálu "Memoirs of an Imaginary Friend" přeložila Dominika Křesťanová
Ilustrace na oblálce Anna Neborová
Vydalo nakladatelství Argo (2014)
www.argo.cz
314 stran

čtvrtek 4. září 2014

Liane Moriarty .:. Manželovo tajemství

Jednoho dne se na mě usmálo štěstí a poštovní holubice mi doručila obálku s výhrou.
Byl jsem jeden z pěti, kteří na Facebooku Bux.cz vyhráli doposud nevydanou knihu v limitované edici Manželovo tajemství s podtitulem "někdy je lepší nevědět" ...

"Moje drahá Cecilie, pokud tohle čteš, tak jsem mrtvý ... "

Takto začíná dopis, o který v téhle knize jde.
Najde jej Cecilie a napsal ho její manžel ... jenže on ještě mrtvý není. Cecílie obrací v rukou obálku, na které je napsáno, že jej má otevřít jen v případě jeho smrti a dumá, co si s ním počít.
A jak tak přemýšlí, zda otevřít nebo neotevřít, mezitím poznáváme postavy příběhu.
Rozehrává se před námi děj, který je psaný svížným stylem a lehce se čte.
Poznáváme rodiny, kolem kterých se vše bude točit, poznáváme je na osobní úrovni, získáváme si k nim vztah, stávají se z nás jejich sousedé, kteří po setmění sledují v rozsvícených oknech jejich životy.
Postavy jako z červené knihovny ... rodina Cecilie je tak dokonalá, že více dokonalejší snad už ani nemůže být žádná jiná knižní či skutečná rodina.
Copak asi je obsahem dopisu?
Jaké strašné tajemství si pro nás paní spisovatelka připravila? Upřímně ... byl jsem zklamaný.
Obsah dopisu se dozvíme až někde ve čtvrtině knihy. Mezitím se seznamujeme s prostředím a s postavami ... zjišťujeme, kdo co prožil a jaký kdo je. Jen tam někde v pozadí se občas připomene ten svědivý pocit z touhy zjistit, co listy papíru vlastně skrývají.
Co by asi tak mohly uchovávat mě napadlo velmi brzy a celou dobu jsem doufal, že to tak nebude.
Líbil se mi styl psaní, kniha mě dokázala vtáhnout do myšlenek hlavních hrdinů a začínal jsem je mít opravdu rád. Ale pokud by se potvrdilo moje tušení, stane se z toho všeho najednou jiná kniha a mně se nechtělo jít tímhle směrem. Stalo se. Překvapení se nekoná, je to přesně tak, jak jsem tušil. Zklamání, rozčarování ...

 JENŽE! Pak přišlo to, co jsem nečekal. Autorka mě překvapila. Z příběhu se nestalo to, co jsem očekával a čeho jsem se bál. Žádné akční klišé a zběsilé tempo.
Dál zůstáváme uvnitř myšlenek a duší hrdinů a prožíváme s nimi jejich šok z odhalení.
Ano, některá tajemství je lepší nevědět, protože pokud se je dozvíte, musíte najednou čelit sami sobě. Dozvíte se díky nim to, co o sobě možná nechcete vědět.
Některá tajemství jsou tíživá a dusí vás ... provází vás celým životem.
A když to všechno prasklo, pocit úlevy se k manželovi Cecilie nedostavil. Někdy prostě úleva přijít nemůže. Jen přenesete ten tíživý pocit na další lidi a jejich život nadobro změníte. Svět kolem vás změní barvu, duhu zakryje mrak, zelená barva trávy není už tak zelená a chutná jídla nejsou už tak chutná.
Najednou přemýšlíte, co všechno ve vašem životě je lež. Nevíte, na co všechno se můžete spolehnout a váš život (tolik připomínající červenou knihovnu) se hroutí jako domeček z karet.
Osudy hlavních hrdinů se propojují, potůčky drobných příběhů se slévají do jediného toku řeky děje a vše spěje k dramatickému konci zakončený nekonečným vodopádem slov ... prdlajs! Další překvapení. Vodopád se nekoná. Dramatické vyústění nespěje ke konci a rozhřešení ... proud se zklidňuje, zpomaluje ... duševní rozhovory vedou ke kýženému pokoji a uvědomění si, že život jde dál, na nikoho nečeká. Každý se musí sám vypořádat se svým svědomím a zjistit, že cesty spravedlnosti jsou záhadné a leckdy kruté ... a když se najednou ta bouře přežene, je jen na nás, zda vstaneme z popela s odpuštěním, nebo zůstaneme ležet na lopatkách ...

Co o tom říci více? Příjemná kniha, která dokáže překvapit a strhnout svým vypravěčským stylem. Nenáročná, jednoduchá ... žádné zamotané vztahy, žádný bubák v koutě. Pro podzimní lenošení ve vyhřátých peřinách jako stvořená. Doporučuji.
Kniha výjde 22.10.2014

Manželovo tajemství
Napsala Liane Moriarty
Z anglického originálu "The Husband's Secret" přeložila Šárka Kadlecová
Vydala Euromedi Group, k. s. - IKAR v roce 2014
www.bux.cz
392 stran