Co asi tak má člověk napsat o knize, která se prý stala bestsellerem ještě dříve, než ji vydali a to díky předprodeji? O čem to asi svědčí? Ověřená autorka? Velká očekávání? Velký příběh? Velká reklama? Tohle všechno dohromady?
Jak se asi musela cítit Radka Třeštíková, když viděla, jak její kniha stoupá v žebříčkách prodejnosti a přitom ji ještě nikdo nečetl? Kolikrát ji asi muselo napadnout:
"Co když to bude průser a nebude se to líbit tolik, jak všichni očekávají?"
My čtenáři můžeme být klidní a já s čistým svědomím můžu říci hned na začátku ... není to průser a Radka Třeštíková napsala prozatím svojí nejlepší knihu! Tečka!
A tím bych tohle všechno mohl asi ukončit a vy si mohli jít číst o blog dál.
Jenže ono to nejde.
Kniha je dočtená, vložena v knihovně v sekci VIP knížek a mně se nechce opouštět tento dočtený příběh. Je mi totiž líto, že je po všem a já budu muset začínat jiný knižní vztah, zvykat si na jiné postavy a stěhovat se do jiné knižní krajiny.
Už nebudu moci vlastní ženě říci "Promiň, jdu s Třeštíkovou do vany" a potutleně se při tom usmívat nad jejím povzdechem a napolo hraným žárlivým výrazem.
Už si nebudu moci balit batoh na výlet a přestože se snažím ušetřit každý gram, stejně tam nakonec nacpat tuhle stovku stránek jen proto, abych se po probuzení v hamace (při východu Slunce) mohl vrátit do příběhu, kde jsem se cítil tak dobře.
Protože Radka Třeštíková umí stvořit knižní svět, kde se člověk opravdu cítí dobře. Jako doma. I přesto, že s hlavními hrdiny nemá pranic společného. Jsou to jen sousedé, které moc dobře znáte, protože vedle nich žijete už od narození a stěny bytů jsou tak hrozně tenké ... jejich životy jsou jednoduše složité (stejně tak, jako ty vaše), srozumitelně vyprávěné a pozvolna plynoucí, že si člověk při sledování jejich osudů moc pěkně odpočine a přitom rád zapomene na život svůj.
Dvouhodinové čekání u doktora ztratí svoji chuť utrpení, protože čtenář je duševně odpojený. Je na návštěvě někde tam ... v meziprostoru mezi řádky černých písmen a představami, které tyto řádky probouzejí. Je na dovolené. Ano ... to je asi to, co celou dobu hledám.
Co o téhle knize chci říci.
Číst si Třeštíkovou je, jako vzít si dovolenou. Kdykoliv. Čtenáře nečeká nic zákeřného, složitého. Text mu nestaví žádné překážky v podobě krkolomných vět, vše hladce plyne a nikde nedrhne. Chytré, laskavé, odpočinkové.
Postavy tak srozumitelné a čitelné, že je ke konci považujete za dobré přátelé i s jejich chybami a charakterovými vadami. Prostě je znáte. Rozumíte jim. A to je v dnešní době tisíce příběhů čím dál vzácnější ... obyčejná lidskost, která je vlastní všem. Uvěřitelnost ... se vším, co k tomu patří. Děkuji! A teším se na další dovolenou ;-)
Osm
Napsala Radka Třeštíková
Graficky upravila a obálku navrhla Marcela Šedivá
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Vydání první v roce 2017
381 stran