Kniha Lídři jedí poslední není kniha o jídle a také to není kuchařka.
No, ikdyž ... pokud se na to nezaujatě podíváme, kuchařkou by v jistém slova smyslu být mohla.
Mohla by to být kuchařka, kterak správně vyrobit vůdce, hodného následování.
Jedna část knihy totiž rozebírá chemické látky v těle a vysvětluje, jaký vliv mají na člověka, co způsobují a proč se vlastně chováme tak, jak se chováme v určitých situacích.
Čtenář se chvílemi cítí jako mladý chemik.
Smíchává všechny ty korizoly a oxytociny, serotiny a dopaminy a díky tomu mu v hlavě vzniká guláš chutnající po dokonalém zaměstnanci. A po dokonalém šéfovi.
Ale nebojte, není to náročná kniha plná chemických vzorců a těžko pochopitelných příkladů toho, co a jak funguje. Vůbec ne!
Právě naopak!
Simon Sinek mě nadchnul už svojí první knihou Začněte s proč a dost často si na ni vzpomenu, když se rozhlížím kolem sebe a myslím si na své oblíbené firmy, podniky.
S knihou Lídři jedí poslední jde Sinek ještě hlouběji a ukazuje nám ty, kteří naše oblíbené firmy pozvedli. A nebo přivedli ke zkáze.
Na spoustech příkladů nám představuje hrdiny, upozorňuje na to, kde se zachovali jinak než všichni ostatní a jaký to mělo následek.
A my, čtenáři, tohle povídání čteme s nadšeným zaujetím, jakoby se jednalo o napínavý dobrodružný román.
Protože to svým způsobem dobrodružný román je. Držíme palce charakterním hrdinům, kteří se bijí za své podřízené, kteří svým kolegům slouží a pomáhají jim v jejich vzestupu a pohrdlivě se posmíváme těm, kteří mysleli jen na sebe a čekal je zákonitý pád.
"A co jsi čekal, všiváku", často nás napadne, když Sinek jasně a srozumitelně popisuje, proč špatný vůdce dopadl tak, jak dopal. Popisuje to totiž takovým způsobem, že vás prostě musí napadnout: "No jasně, vždyť to je logické. To je jasné! Jak jsem si toho mohl nevšimnout dřív!".
A začnete myslet na svého šéfa, začnete nezaujatě přemýšlet nad sebou a nad svojí pracovní morálkou. Přemýšlíte, zda jste svým kolegům tou správnou podporou, nebo zda jste ten, kdo by šel nahoru přes jejich mrtvoly.
Díky téhle knize si dovolíte dívat se na svoje zaměstnání ne jako na prostředek obživy, ale jako na činnost, kterou ovlivňujete ostatní lidi a vidíte situace, které ovlivňují vás.
A je docela pravděpodobné, že vás přepadne touha se vůdcem stát. Být tím, kdo dělá věci správně a inspiruje lidi. Protože si uvědomíte, že Simon Sinek má pravdu v tom, že když něco děláte pro druhé, přežene se vámi vlna příjemného uspokojení a dodá vám hřejivý pocit člověka, který drží tým pohromadě.
U téhle knihy platí, více než kdy jindy, poslední věta příběhu: "Pokud vás tato kniha inspirovala, předejte ji prosím dál někomu, koho chcete inspirovat."
Opravdu budete mít chuť ji poslat dál. Dát ji svému šéfovi, ať už dělá svoji práci správně nebo ne, protože v téhle knize jsou ukryté odpovědi na otázky, které si musí (ve skrytu srdce) každý upřímný vůdce pokládat.
Takže pokud váháte nad vhodným darem pro někoho, kdo má pod sebou nějaké lidi, lepší dar asi už ani nenajdete. Protože láhev vína mu dá každý, ale možnost změnit životy ostatním už málo kdo.
Lídři jedí poslední
Napsal Simon Sinek
Z anglického originálu Leaders Eat Last: Why Some Teams Pull Together and Others Don't, přeložil Viktor Horák
Vydal Jan Melvil Publishing, s.r.o. (2015), vydání první
www.melvil.cz
www.mitvsehotovo.cz
262 stran