Knižní edici "Beletrie nejen pro ženy" od vydavatelství Host mám opravdu rád a protože nejsem žena, jsem moc vděčný za to nevylučující slovo "nejen". Už jsem to asi u nějaké knihy z této řady zmínil, to slůvko "nejen" je tam docela důležité. Protože každá kniha, vydaná pod touto hlavičkou, je ideální šance pro muže, kterak navštívit intimní zónu ženských myšlenek a přitom nebýt narušitelem jejich klidnéhu toku. Něco takového, jako mít tu možnost být neviditelným účastníkem ženského kruhu a nikým nespatřen potichu naslouchat důvěrnému vyprávění celoživotních kamarádek. Inteligentních kamarádek ...
Je to asi moje podvědomá reakce, že po knihách z téhle přihrádky automaticky sáhnu vždy, když se mé tělo cítí unavené, nebo napadené virem. Vím už, že při čtení knih z této edice si odpočinu, pobavím, osvěžím ... že nemusím neustále přemýšlet nad složitostmi děje a odhalovat komplikované osobnosti postav.
Prostě vypnu a nechávám na sebe působit léčivou moc vyhřáté postele, hrnku horkého čaje a faktu, že po mně nikdo nic nechce. Proto, když na mě tentokráte přišlo usmrkané období, měl jsem po ruce nejen čaj, ale i Úterní ženy ...
Úterní ženy jsou odvěké kamarádky, které se každé první úterý v měsíci sejdou, něco popijí, pojí a hodně toho namluví. Normální, obyčejně neobyčejné ženské, plné zážitků ze svých rodin, zaměstnání, životů. Každý rok si spolu naplánují krátkou dovolenou a následně vyrazí. Prostě nejlepší kamarádky, které se takto schází už dlouhých patnáct let.
Žádná velká dramata, jen normální běžný život, který každý z nás známe a který sami žijeme.
Až jednoho dne se jejich společný setkávací rituál naruší, protože jedné z nich, Judith, se dosavadní život dramaticky změní. Stala se vdovou ...
Stala se vdovou a v pozůstalosti po svém manželovi našla deník, který si její manžel vedl při svém putování do Lurd. Nedokončený deník.
Na poutnickou cestu se Arne vydal, když zjistil, že je vážně nemocný a hledal na ni své rozhřešení. Možná i zázrak, kdo ví ... cestu však nedokončil. Došly mu síly a musel se vrátit. Aby následně umřel.
A tak tu teď Judith stojí před svými kamarádkami a praví, že s nimi letos na žádnou dovolenou nejede, že musí dokončit poutnickou cestu svého zesnulého manžela. Symbolicky se s ním takto rozloučit. Vyprovodit ho na věčnost a uzavřít tuto kapitolu svého života ...
Tušíte správně ... co by to bylo za kamarádky, kdyby nechaly svoji družku vyrazit samotnou, bez podpory. Vyrazily proto všechny společně a my vyrážíme s nimi.
Duchovní poutnické cesty slouží k tomu, aby si poutník udělal pořádek ve svém životě, ve své duši. Na cestě totiž potkává sám sebe a musí se postavit svému protějšku čelem.
Nelze utéct před svojí povahou, před minulostí. Vlastní i společnou.
Čím větší vzdálenost Úterní ženy pokoří, tím více se o nich dozvíme. Společné osudy se prolínají, odkrývají skryté tajemství, touhy a uvědomění si.
Každá na této cestě něco nachází a každá z tohoto poznání vychází nová, silnější.
Silnější v prozření, že jejich dosavadní život se musí změnit. Ať už od základu, nebo jen nabrat jiný směr.
Každý z nás by se měl jednou sebrat a vydat na poutnickou cestu. To proto, aby na ní našel střípky sebe sama. Stejně tak, jak se to povedlo jim. Protože někdy se nehybný zatuchlý vzduch v srdci dá vyvětrat jen pořádným průvanem ...
Nebojte, ikdyž jde o cestu sebepoznání, v žádném případě není tato kniha vážná či těžká.
Sebepoznávat se dá i humorně, laskavě a čtivě.
Každou z žen během cesty důvěrně poznáme a ikdyž třeba nebudou naší krevní skupinou, zjistíme, že je všechny máme rádi. Pro tu jejich lidskost a nedokonalost.
Pro ten optimismus, do kterých je autorka oblékla.
Takže ... až i na vás někdy usedne únava tělesná či duševní, zkuste sáhnout po tomto příběhu.
Třeba i vás potom popadne touha vydat se na cestu a poznat sebe sama ... a pokud ne, tak si prostě jen přečtete další hezkou a milou knihu. Odpočinete si ...
Úterní ženy
Napsala Monika Peetzová
Z německého originálu "Die Dienstagsfrauen" přeložila Vladana Hallová
Vydal Host - nakladatelství s.r.o. (2012)
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz
296 stran
To vypadá dobře, název ani obálka by mě nezaujaly, do recenze jsem vlastně nahlédla jen náhodou. Letos jsem viděla film Divočina, pouť hlavní hrdinky mě inspirovala k tomu, abych o něčem takovém začala letos taky uvažovat, takže tato kniha je pro mě povinná četba :)
OdpovědětVymazat