Radka Třeštíková .:. Dobře mi tak

Asi každý z nás má své oblíbené osobnosti, ke kterým upíná svojí pozornost a od kterých občas čerpá inspiraci. Ke kterým pravidelně chodí na návštěvu (třebas jen virtuální) a které má rád. V době internetu je to jednodušší, než kdy dříve. Stačí navštívit jejich sdílené domovy, jejich sociální sitě a čerpat z toho, co jsou ochotni na sebe prozradit. Vnímat to, co sdílí s širokým okolím.

Jedna z mých nespočetných oblíbených osobností je Radka Třeštíková. Občasná blogerka, magazínová novinářka, matka, manželka, žena ... a teď už i spisovatelka. Měl jsem ji rád hned od začátku. Pro její upřímný pohled na svůj svět, pro plynulou skladbu slov, složených do čtivých vět. Dokážu to ocenit.
Mám rád lidi, kteří se umí vyjadřovat psaným slovem a vytvořit z těch slov další paralelní vesmíry.
Mám rád lidi, o kterých můžu říci, že jsou poslem slova a kteří právě pomocí slova dokáží vytvořit další a další nekonečné světy. Kteří tvoří příběhy.
A právě na příběh od Radky Třeštíkové jsem byl opravdu zvědavý. Jak už jsem řekl. Líbí se mi, kterak pomocí slov komunikuje se svým okolím. To proto jsem se těšil na svět, který vytvořila pomocí této knihy.

Její kniha "Dobře mi tak" je pro mě příběhem o stárnoucím muži, ke kterému si prostě nedokážu najít cestu. Znáte to. Někteří lidé jsou tak odlišní od vaší podstaty, že se můžete snažit sebevíce, cestu si k nim nikdy nenajdete. Upřímně, ani se o to nebudete snažit. Proč také? Vždyť na světě je tolik sympatických lidí, kteří vám mají co říct. Proč se snažit přiblížit k někomu, kde je vám krajně nesympatický, vlastně až skoro odporný?
Radka Třeštíková přesně takovou postavu stvořila.
Chlapa, který v sobě má snad všechny nehezké vlastnosti mužského pokolení.
Představuje nám jeho svět, nutí nás sledovat, kterak se nepřítomně drbe v rozkroku a provází nás jeho životem, který je tak vzdálený tomu našemu, že už to více snad ani nejde. Nebo alespoň vzdálený tomu mému.
Stvořila Borise, jehož životní pohnutky jsou pro mě nesrozumitelné.
Borise, kterého nedokážu mít rád, ikdyž nám ho Radka Třeštíková představuje tak upřímně citlivě a bez příkras. Vlastně i s vysvětlením, proč jsou jeho kroky takové, jaké jsou. Přesto si tu cestu k němu nedokážu najít a jeho konečný osud je mi naprosto lhostejný. Ale možná to tak mělo být. Boris je mi sondou do života člověka, který jako by ani neexistoval, přestože do života jiných vnáší hořkou pachuť zhnusení.
Ptáte se, proč si tedy číst o někom, ke komu si snad ani nejde najít cestu? Právě proto, že ho stvořila Radka Třeštíková. Právě pro tu plynulou skladbu slov, složených do čtivých vět, o které jsem mluvil už na začátku. Pro ten jeho zoufalý způsob plavby všedním životem. Nemusíte mít rádi hlavní postavu, ale musíte mít rádi ta slova, která jeho charakter tvoří. Ty myšlenky, která napsaná slova vytváří. Protože jestli něco Radka Třeštíková umí, tak je to psát. A je opravu hezké číst knihu od někoho, kdo psát umí ...

Dobře mi tak
Napsala Radka Třeštíková.
Ilustrace na obálce Lela Geislerová.
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Vydání první, v roce 2014.
221 stran.
www.motto.cz