Kate A. Boormanová .:. Smrtná zima

Smrtná zima mě zaujala hned, jak jsem ji uviděl poprvé. Zcela nekriticky a povrchně jsem dal na první dojem a na její líbivou tvářičku, protože vyfocený les na obálce vypadá přesně tak, jak si já představuji tajemný a něco skrývající les. Přesně takový les mám totiž uvnitř sebe já. Teď, na rozhraní podzimu a zimy, se mi v hlavě zvedá myšlenková studená mlha a straší příchodem dlouhé a ledové Zimy.
Nenávidím Zimu a kdybych mohl, zalezu do peřin a celou Zimu pročtu, nevystrukujíc náchylný nos ledovému poryvu tam venku napospas.

Ani obyvatelé Smrtné zimy nemají Zimu rádi. Uvězní je totiž na dlouhou dobu v jejich osadě a nepustí je ven. Vlastně nemůžou skoro ani z domu, až tak krutá dokáže být jejich Zima.
Ale Smrtná zima ještě nenastala a stejně tak, jako je u nás čas Podzimu, i u nich ze stromů padá listí a řeka začíná být ledová.
Zima nezima, stejně jsou ale obyvatelé osady uvězněni uprostřed lesů, protože hlouběji do lesa nikdo nechodí. V lese totiž žijí tajemní a strašní "malmaci" a sem tam se stane, že se někdo ze své procházky po okraji lesa nevrátí.
Vlastně jsou výpravy do lesa zakázané a kdo se prohřeší, ten ... jojo, není nad to žít v osadě uprostřed lesů se spoustou dalších lidí a nesmět si skočit na výlet. Už jen ta představa v člověku vzbuzuje pocit klaustrofobie a v hlavě se vynořují představy společnosti, kde se individualita moc nenosí.
Vše je podřízeno mravnosti a kázni, všichni mají svůj úkol a všichni se musí chovat tak, aby neohrozili pokojný život osady. Jestli vám vyskočil obraz americké osady Amišů, tak mně něco podobného před očima vyskočilo také.
No a v tomhle světě žije patnáctiletá Emmeline, která nám vypráví svůj příběh.
Je poskvrněná (její babka provedla něco, co jí vysloužilo pobyt v kleci na Rozcestí, odkud se už nikdo nevrací) a jako každá poskvrněná holka je trochu jiná než ostatní. A když je někdo jiný, dějou se mu i jiné věci ... třeba to, že ho tajemné hlasy volají do Lesa ...

Ikdyž jsem už nějaký ten pátek (ok, už docela dost pátků) nad pomyslnou hranici teenagera, nevadí mi vracet se v čase a i já rád sáhnu po young adult příběhu. Spousta young adult knih je tak trochu tupých a předvídatelných. Ani Smrtná zima neoplývá kdoví jak složitou zápletkou a originalitou, všechny tyto příběhy jsou si podobné jako vejce vejci, ale v případě Smrtné zimy mi to ani moc nevadí.
Jak říkám, blíží se Zima a já Zimu nemám rád. I v téhle knize se blíží Zima a ani tam ji nikdo nemá rád. Bojím se setmělého lesa, protože věřím, že v něm žijí tvorové, kteří lidský rod moc nemusí a i v téhle knize jsou lesy obývané tvory, kterých se zdejší lidé bojí. Je to příběh předvídatelný a vlastně nepřekvapující, ale je vyprávěný se zápalem a s citem.
Emmeline není superholka, která zvládá vše levou zadní, ale také není ufňukanou slečinkou, která omdlévá při pohledu na polonahého kamaráda. Prostě je to hrdinka, kterou byste v takovém uzavřeném světě očekávali. Holka, která se bojí, ale která také svůj strach umí překonat.
A autorka umí psát čtivě a v takovém rytmu, že rádi zůstanete v teple, s kávou či kakaem po ruce a necháte se unést tou hrou, kdy se budete tvářit příjemně překvapeni, ikdyž jste celou tu zápletku měli prokouklou už od samého začátku. Protože podzim je ideální čas na pohádky a tahle pohádka pro mladé dospělé není tak špatná, jak se na první pohled může zdát ... a já se opravdu těším na další díl ;-)

Smrtná zima
Napsala Kate A. Boormanová,
z anglického originálu Winterkill přeložila Markéta Polochová.
Vydal HOST - vydavatelství, s.r.o. v roce 2015
První vydání. Počet stran 368
K zakoupení na http://nakladatelstvi.hostbrno.cz