Harold Fry je starý nemluvný důchodce, který žije se svojí manželkou Maureen v domě, který je tak moc uklizený, že i prach se bojí na něco usednout.
Tento uklizený dům je již spousty let tichý, jeho obyvatelé mezi sebou občas prohodí pár zdvořilostních frází, ale jinak každý žije sám svůj opuštěný život. Už dávno si nemají co říci a noci tráví každý ve svém pokoji.
Smutný život starců v malém městě. Bez vzrušení a nadějí. Pokud na něco v tomto domě padá prach, jsou to srdce jeho obyvatel.
Až jednou ...
Vše změní krátký dopis, který jednoho dne příjde Haroldovi.
Je od jeho dávné spolupracovnice a tímto dopisem se s ním loučí. Onemocněla rakovinou a umírá. A Harlod netuší jak s touto informaci naložit. Nakonec napíše krátký vzkaz: "Milá Queenie, díky za dopis. Je mi to moc líto. S pozdravem Váš - Harold Fry."
Nic moc, že? Ale takový je už Harold. Zalepil vzkaz do obálky, obul ošoupané staré mokasíny a tak, jak byl, se vydal ven. Vhodit dopis do schránky.
A protože byl hezký den, první schránku minul bez povšimnutí a šel dál. Tam za rohem je přeci další. A pak další.
U pumpy, kde zastavil na kus něčeho k snědku, potkal Dívku od pumpy, která mu změnila život.
Dal se s ní do řeči a povídal jí o nemocné kamarádce. Ona jemu na oplátku o nemocné tetě, která také měla rakovinu. "Člověk musí být pozitivní. Musíte věřit. Nezáleží na lécích a tak dále. Musíte věřit, že se ten dotyčný může uzdravit. Lidská mysl je hrozně složitá. Když ale věříte, dokážete cokoliv!"
Tahle slova Harolda zasáhla natolik, až se v jeho mysli zjevil čerstvý závan života ... myšlenek.
Zničeho nic stál v telefoní budce a volal do sanatoria: "Vzkažte jí, že Harold Fry je na cestě. Musí jenom počkat. Protože já ji zachráním, víte. Já půjdu a ona musí žít!"
A vyrazil. Pěšky. Před sebou stovky mil, na nohou ošoupané mokasíny a na sobě čistou košili, vázanku a nepromokavou bundu. V kapse kreditní kartu. V hlavě přesvědčení, že musí jít pěšky, že jenom takto Queenie zachrání. Přesvědčen, že tuto cestu musí podstoupit a nesmí si ji ulehčit.
Šel a začal ten důležitý intimní rozhovor sám se sebou.
Myslel na svojí ženu, myslel na syna, kterého od sebe odehnal. Vracely se mu vzpomínky hezké a vracely se i vzpomínky nehezké.
Když jdete opuštěně po světě, jediné co máte jste vy sami a musíte se s tím nějak vypořádat.
Občas zavolal své ženě, občasi jí poslal pohled. Také posílal pohled Dívce od pumpy a Queenie, aby věděla, že je na cestě. Do igelitky skládal suvenýry z cesty, dárky pro ženu a přítelkyni.
Potkával lidi, vyprávěl jim o své cestě. Nasával do svého srdce jejich příběhy a do jejich srdce vkládal ten svůj.
A pořád byl na cestě. Nohy samý puchýř, svaly v bolestivé křeči. Ale pořád šel.
Každý, kdo se vydá na Cestu, zákonitě se při ní změní. Měnil se i Harold a z jeho cesty se stala Pouť. Pouť za záchranu Queeny a pouť za záchranu vlastní duše.
Sledujeme i nastávající změnu Maureen, která zůstala opuštěná sama doma. Jejich vzpomínky a myšlenky nás seznamují s jejich dosavadním životem a ukazují tu propast, která se mezi nimi rozprostřela. Maureen pomalu zjišťuje, jak moc se navzájem odcizili a jak moc se bojí, že už se Harold nikdy nevrátí. Pomocí pohledů, které od něj dostává, sleduje jeho cestu a my vidíme, jak i ji jeho cesta mění. Jak moc narušila tu strnulost jejich dní.
Z Harolda se postupně stává Poutník, vzdal se všech věcí které má a svůj osud svěřil do rukou Cesty.
A ta se o něj postará ...
Úžasný příběh o nalezení sebe sama, o nalezení cesty zpět ke své ženě, ke svému synovi.
Příběh o uvědomění si, že nikdy není pozdě na změnu a že nejdůležitějším krokem je vždycky ten krok první. Nenápadná kniha, která v sobě skrývá více, než jsem na začátku čekal. Kniha, která od určitého bodu již nešla odložit a musela se dočíst až do konce. Krásná kniha. Kniha pro všechny, kteří tuší, že někdy je Cesta důležitější než cíl.
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
Napsala Rachel Joyceová
Z anglického originálu "The Unlikely Pilgrimage of Harold Fry" přeložila Naďa Špetláková
Vydala Euromedia Group, k.s. - Knižní klub (2012)
www.bux.cz
339 stran
pátek 16. května 2014
pondělí 5. května 2014
Ivo Stehlík .:. Naplavené dříví
Naplavené dříví jsem objevil na recyklovaném papírů aktuální Sedmé generace. Zmínka o téhle knize na mě vykoukla tak nějak mimoděk a něco z těch napsaných slov o ni ve mně zanechalo tichou ozvěnu, rezonující se samotnou podstatou mé duše.
Někdy stačí opravdu málo a víte ... VÍTE, že jste našli střípek skládačky zvané Život a že je to důležitý střípek, který ve výsledku pomáhá (spolu s dalšími a dalšími maličkostmi) určovat podobu celkového obrazu budoucnosti. Tento střípek je tenká malá knížka obsahující myšlenky muže, procházejícího se lesem a vlastní duší.
Beze studu a ostychu odkrývá niterné myšlenky obyčejného muže ... krátkými zamyšleními a postřehy se s námi dělí o svůj svět.
Myšlenky nahé a důvěrné, prosté a přitom tak bohaté a moudré.
Nemluví o "velkých" věcech ovládající svět, právě naopak ... mluví o těch malých, každodenních.
O věcech, které můžeme vnímat až ve chvíli, kdy se zastavíme, zvedneme oči vzhůru ke korunám stromů a zaposloucháme se. O věcech, které začneme vnímat až ve chvílích, kdy začneme poslouchat sami sebe.
Nebojte, není to další guru hlásající návrat k přírodě, vyzívající k prozření a hledání svobody duše. Vůbec! Ani náhodou!
Je to jen obyčejný chlap, který vnímá svoje okolí a dokáže se s námi podělit o své běžné dny.
Chlap, který dokáže přerušit svoji práci kvůli návštěvě z ptačí říše a s pokorným pokývnutím hlavou fascinovaně hledí kolem sebe.
Celou knihou se vine tenký pramínek pocitu, který jsem si sám pro sebe pojmenoval skromnost.
Ikdyž pan Stehlík občas mluví o Bohu, necítím v něm toho Boha z kostela. Je to Ten, který jej doprovází v myšlenkách, když se v silném větru prochází opuštěným lesem a na kousky papíru zaznamenává své vnitřní rozhovory. Pro sebe, pro nás.
Nedokážu být k této knize nestranný a přiznávám, že se na ni dívám s něhou a nekriticky.
Souzněla se mnou beze zbytku.
Pan Stehlík ke mně mluví jazykem, kterému naprosto rozumím ... jazykem, kterým mluví otcové ke svým synům, dědové ke svým vnukům.
Je to moudré povídání o věcech, na které se sám osobně vnitřně dívám.
Popsané jednoduchým a srozumitelným jazykem.
Možná to není kniha pro všechny, možná musí jít člověk po podobné životní cestě. A nemusí to být cesta reálná, stačí to být jen cesta snová. Je úleva otevřít knihu, otáčet jednu stranu za druhou a cítit ten klid, vyzařující z ní. Žádné drama, jen něžné pohlazení po duši a vlhká vůně jehličí.
Sedět v křesle a odpojit se ... cítit se poctěný a cítít se být mezi svými. Tohle vše dokázalo těch pár stran, přečtených za jeden večer. Dlouho se mi nestalo, že bych dočetl knihu, chvíli ji držel jen tak na klíně a pak v ní namátkou zalistoval a začal číst znovu.
Vybíral si konkrétní myšlenky a s letmím úsměvem je srovnával se svými.
Tahle kniha nezmizí zařazena v knihovně mezi ostatními.
Tuším, že ji budu chtít mít po ruce, někde na očích. Vždy, když budu potřebovat nalést vnitřní klid a do lesa to budu mít daleko, otevřu tuto knihu a budu jej hledat mezi naplaveným dřívím ... děkuji, pane Stehlíku ... napsal jste krásnou knihu!
Naplavené dříví
Napsal Ivo Stehlík
Fotografie Petr "Pavouk" Hajner
Vydalo nakladatelství Stehlík ve Volarech roku 2013
www.knihystehlik.eu
84 stran
Nevím, zda knihu najdete v běžném knihkupectví, ale pokud si ji objednáte přímo z nakladatelství Stehlík, jehož je Ivo Stehlík majitelem, a požádáte o to, dostanete knihu i s věnováním.
V tomto případě jsem moc rád, že jsem se osmělil a o věnování požádal.
Někdy stačí opravdu málo a víte ... VÍTE, že jste našli střípek skládačky zvané Život a že je to důležitý střípek, který ve výsledku pomáhá (spolu s dalšími a dalšími maličkostmi) určovat podobu celkového obrazu budoucnosti. Tento střípek je tenká malá knížka obsahující myšlenky muže, procházejícího se lesem a vlastní duší.
Beze studu a ostychu odkrývá niterné myšlenky obyčejného muže ... krátkými zamyšleními a postřehy se s námi dělí o svůj svět.
Myšlenky nahé a důvěrné, prosté a přitom tak bohaté a moudré.
Nemluví o "velkých" věcech ovládající svět, právě naopak ... mluví o těch malých, každodenních.
O věcech, které můžeme vnímat až ve chvíli, kdy se zastavíme, zvedneme oči vzhůru ke korunám stromů a zaposloucháme se. O věcech, které začneme vnímat až ve chvílích, kdy začneme poslouchat sami sebe.
Nebojte, není to další guru hlásající návrat k přírodě, vyzívající k prozření a hledání svobody duše. Vůbec! Ani náhodou!
Je to jen obyčejný chlap, který vnímá svoje okolí a dokáže se s námi podělit o své běžné dny.
Chlap, který dokáže přerušit svoji práci kvůli návštěvě z ptačí říše a s pokorným pokývnutím hlavou fascinovaně hledí kolem sebe.
Celou knihou se vine tenký pramínek pocitu, který jsem si sám pro sebe pojmenoval skromnost.
Ikdyž pan Stehlík občas mluví o Bohu, necítím v něm toho Boha z kostela. Je to Ten, který jej doprovází v myšlenkách, když se v silném větru prochází opuštěným lesem a na kousky papíru zaznamenává své vnitřní rozhovory. Pro sebe, pro nás.
Nedokážu být k této knize nestranný a přiznávám, že se na ni dívám s něhou a nekriticky.
Souzněla se mnou beze zbytku.
Pan Stehlík ke mně mluví jazykem, kterému naprosto rozumím ... jazykem, kterým mluví otcové ke svým synům, dědové ke svým vnukům.
Je to moudré povídání o věcech, na které se sám osobně vnitřně dívám.
Popsané jednoduchým a srozumitelným jazykem.
Možná to není kniha pro všechny, možná musí jít člověk po podobné životní cestě. A nemusí to být cesta reálná, stačí to být jen cesta snová. Je úleva otevřít knihu, otáčet jednu stranu za druhou a cítit ten klid, vyzařující z ní. Žádné drama, jen něžné pohlazení po duši a vlhká vůně jehličí.
Sedět v křesle a odpojit se ... cítit se poctěný a cítít se být mezi svými. Tohle vše dokázalo těch pár stran, přečtených za jeden večer. Dlouho se mi nestalo, že bych dočetl knihu, chvíli ji držel jen tak na klíně a pak v ní namátkou zalistoval a začal číst znovu.
Vybíral si konkrétní myšlenky a s letmím úsměvem je srovnával se svými.
Tahle kniha nezmizí zařazena v knihovně mezi ostatními.
Tuším, že ji budu chtít mít po ruce, někde na očích. Vždy, když budu potřebovat nalést vnitřní klid a do lesa to budu mít daleko, otevřu tuto knihu a budu jej hledat mezi naplaveným dřívím ... děkuji, pane Stehlíku ... napsal jste krásnou knihu!
Naplavené dříví
Napsal Ivo Stehlík
Fotografie Petr "Pavouk" Hajner
Vydalo nakladatelství Stehlík ve Volarech roku 2013
www.knihystehlik.eu
84 stran
Nevím, zda knihu najdete v běžném knihkupectví, ale pokud si ji objednáte přímo z nakladatelství Stehlík, jehož je Ivo Stehlík majitelem, a požádáte o to, dostanete knihu i s věnováním.
V tomto případě jsem moc rád, že jsem se osmělil a o věnování požádal.
sobota 12. dubna 2014
Jason Fried a David H. Hansson .:. Práce na dálku
Věřím tomu, že každého zaměstnaného člověka někdy napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby si vydělávat peníze na obživu doma. Zbavil se chladných okov sterilní kanceláře (kterou zařídil někdo, komu na našem pohodlí moc nezáleží), kde jediné osobní věci na pracovním stole jsou hrníček na kávu (který pomaloval syn ve školce), poznámka "8.00 zubař" ve společném kalendáři a neuroticky okousaná tužka, kterou vám díky tomu žádný spolupracovník nesebere.
Kolikrát jste myšlenkami zabloudili do útulné domácí pracovny, když vás kolega zas a znovu využil a svoje povinnosti hodil na váš krk, protože on si musel nutně dát svojí desátou (mlčky tolerovanou) cigaretu v kuřárně ... a ještě k tomu za vyšší plat, než máte vy?
Je to tak. Věřím, že sněním o Práci na dálku strávilo mnoho zaměstnanců nejednu hodinu své pevně stanovené pracovní doby.
Sen o práci, kdy o odměně rozhodují výsledky a ne odsezené hodiny v práci.
Sen o práci, kterou můžete kdykoliv přerušit hodinovu pauzou (kterou využijete inspirativním během v lese), protože víte, že "ztracenou" hodinu hravě doženete díky čerstvé nabité duševní energií, kterou jste získali právě v tom lese.
Sáhněme si do svědomí.
Kolik času v práci opravdu věnujeme své skutečné práci? Kolik času z naší pracovní doby zaberou nesmyslné porady, neplodné rozhovory a nápravování chyb způsobené nefunkčností pracovních postupů všech zůčastněných?
Nebylo by prostě hezké doma v papučích vyřídit vše potřebné, udělat té práce daleko více (protože nás nikdo nevyrušuje) a ještě k tomu mít čas na svoji rodinu, koníčky a osobní život?
Neztrácet čas každodenním dojížděním a pak strávit nesmyslných osm a půl hodiny prací, na kterou nemáme šanci se celou dobu soustředit? Protože osm hodin soustředění (bez odreagování se) prostě nevydrží nikdo. A všichni to víme.
Trávíme osm hodin v práci proto, abysme udělali práci, která by se hravě dala zvládnout za hodin pět nebo šest. Kdyby nás nikdo nevyrušoval, neodváděl naší pozornost a neúkoloval naprosto nedůležitými a nesmyslnými úkoly, které nepřivedou ani zisk ani pracovní pohodu.
No ... a přesně o tom tato kniha je.
Ukazuje nám, proč je příjemné pracovat na dálku a jak to máme dělat. No co si musíme dávat pozor a jaké návyky musíme získat, abysme nepodlehli tomu domácímu pohodlí a místo práce nečučeli na přiblblé dopolední seriály v televizi, nebo spali až do oběda.
Poradí nám, jak najít jistotu a řád, kterak si dny plánovat a jaké nástroje používat. Jak komunikovat se svým šéfem a svými kolegy, jak vše zesynchronizovat a vyladit.
Je to kniha velmi inspirativní a čtivá.
Dává tomu našemu tajnému snění jasné obrysy a ukazuje, že když obě strany (zaměstanec i zaměstnavatel) chtějí, cesta se vždycky najde ... no dobrá, většinou najde. Třeba já, jakožto prodavač v obchodě, bych tu motorovou pilu z obyváku asi hned tak neprodal. A kolega servisák ji v kuchyni asi také neopraví.
Ale jinak je na světě spousta a spousta práce, které jde provádět na dálku. Stačí se jen zamyslet ... a popravdě, najít také odvahu a ty správné zaměstnance a zaměstnavatele. Znám spousty zaměstnanců, na které by práce na dálku prozradila, že jsou to jen hadi na hrudi, užírající energii ostatním a peníze celé firmy. A znám také spousty zaměstnavatelů, kterým by jejich ego a touha vše řídit a kontrolovat tento trend práce na dálku sebral vítr z plachet a vzala veškerý důvod jejich existence.
Ale zpět ke knize.
Pokud si s myšlenkou na Práci na dálku už nějaký čas zahráváte a tak nějak tušíte, že druh vaší pracovní činnosti tuto vymoženost umožňuje, je prostě vaší povinností si ji přečíst.
Spousty věcí si totiž díky ní ujasníte. Spousty věcí vám poradí a na spousty věcí upozorní.
Zas a znova (stejně tak, jako další a další knihy z nakladatelství Jan Melvil) vás tato kniha inspiruje k tomu, abyste mysleli jinak. S otevřenou hlavou a čistými myšlenkami.
Pokud víte, že díky práci z domova uděláte té práce stejně nebo dokonce více a ještě k tomu budete šťastnější, darujte tuto knihu svému šéfovi.
Pokud jste šéf a podvědomě tušíte, že vaše podnikání se dostalo do slepé uličky, zkuste kolektivní vztahy osvěžit novou změnou a darujte tuto knihu svým zaměstnancům.
Nemusíte hned všichni pracovat z domova. Stačí jen třeba pár dní v týdnu. Ono vlastně stačí jen pár hodin denně. Práce na dálku totiž dává spousty možností. Více možností, než vás právě teď napadají.
A autoři této knihy všechny ty možnosti znají ... a neváhají je použít.
Vždyť sami mají úspěšnou firmu, kde naprostá většina zaměstnanců pracuje na dálku. A spousta z nich bydlí v jiném státě ... na jiném kontinentu.
Kniha Práce na dálku může do vašeho života přinést velkou změnu. Může nabourat dosavadní způsob života. Pokud to vaše současné pracovní zařazení neumožňuje, může se stát, že se začnete poohlížet po jiném zaměstnání. Možná zjistíte, že vaši dosavadní zaměstnanci jsou jen zastaralé součástky nevýkoného stroje a nastal čas je nahradit.
Může nastat cokoliv. Jedno je ale jisté. Po přečtení této knihy se začnete dívat na svoje povolání z trochu odlišného úhlu pohledu a položíte si jednu jedinou důležitou otázku:
Kolikrát jste myšlenkami zabloudili do útulné domácí pracovny, když vás kolega zas a znovu využil a svoje povinnosti hodil na váš krk, protože on si musel nutně dát svojí desátou (mlčky tolerovanou) cigaretu v kuřárně ... a ještě k tomu za vyšší plat, než máte vy?
Je to tak. Věřím, že sněním o Práci na dálku strávilo mnoho zaměstnanců nejednu hodinu své pevně stanovené pracovní doby.
Sen o práci, kdy o odměně rozhodují výsledky a ne odsezené hodiny v práci.
![]() |
| Foto přebráno ze stránek Melvil.cz |
Sáhněme si do svědomí.
Kolik času v práci opravdu věnujeme své skutečné práci? Kolik času z naší pracovní doby zaberou nesmyslné porady, neplodné rozhovory a nápravování chyb způsobené nefunkčností pracovních postupů všech zůčastněných?
Nebylo by prostě hezké doma v papučích vyřídit vše potřebné, udělat té práce daleko více (protože nás nikdo nevyrušuje) a ještě k tomu mít čas na svoji rodinu, koníčky a osobní život?
Neztrácet čas každodenním dojížděním a pak strávit nesmyslných osm a půl hodiny prací, na kterou nemáme šanci se celou dobu soustředit? Protože osm hodin soustředění (bez odreagování se) prostě nevydrží nikdo. A všichni to víme.
Trávíme osm hodin v práci proto, abysme udělali práci, která by se hravě dala zvládnout za hodin pět nebo šest. Kdyby nás nikdo nevyrušoval, neodváděl naší pozornost a neúkoloval naprosto nedůležitými a nesmyslnými úkoly, které nepřivedou ani zisk ani pracovní pohodu.
No ... a přesně o tom tato kniha je.
Ukazuje nám, proč je příjemné pracovat na dálku a jak to máme dělat. No co si musíme dávat pozor a jaké návyky musíme získat, abysme nepodlehli tomu domácímu pohodlí a místo práce nečučeli na přiblblé dopolední seriály v televizi, nebo spali až do oběda.
Poradí nám, jak najít jistotu a řád, kterak si dny plánovat a jaké nástroje používat. Jak komunikovat se svým šéfem a svými kolegy, jak vše zesynchronizovat a vyladit.
Je to kniha velmi inspirativní a čtivá.
Dává tomu našemu tajnému snění jasné obrysy a ukazuje, že když obě strany (zaměstanec i zaměstnavatel) chtějí, cesta se vždycky najde ... no dobrá, většinou najde. Třeba já, jakožto prodavač v obchodě, bych tu motorovou pilu z obyváku asi hned tak neprodal. A kolega servisák ji v kuchyni asi také neopraví.
Ale jinak je na světě spousta a spousta práce, které jde provádět na dálku. Stačí se jen zamyslet ... a popravdě, najít také odvahu a ty správné zaměstnance a zaměstnavatele. Znám spousty zaměstnanců, na které by práce na dálku prozradila, že jsou to jen hadi na hrudi, užírající energii ostatním a peníze celé firmy. A znám také spousty zaměstnavatelů, kterým by jejich ego a touha vše řídit a kontrolovat tento trend práce na dálku sebral vítr z plachet a vzala veškerý důvod jejich existence.
Ale zpět ke knize.
Pokud si s myšlenkou na Práci na dálku už nějaký čas zahráváte a tak nějak tušíte, že druh vaší pracovní činnosti tuto vymoženost umožňuje, je prostě vaší povinností si ji přečíst.
Spousty věcí si totiž díky ní ujasníte. Spousty věcí vám poradí a na spousty věcí upozorní.
Zas a znova (stejně tak, jako další a další knihy z nakladatelství Jan Melvil) vás tato kniha inspiruje k tomu, abyste mysleli jinak. S otevřenou hlavou a čistými myšlenkami.
Pokud víte, že díky práci z domova uděláte té práce stejně nebo dokonce více a ještě k tomu budete šťastnější, darujte tuto knihu svému šéfovi.
Pokud jste šéf a podvědomě tušíte, že vaše podnikání se dostalo do slepé uličky, zkuste kolektivní vztahy osvěžit novou změnou a darujte tuto knihu svým zaměstnancům.
Nemusíte hned všichni pracovat z domova. Stačí jen třeba pár dní v týdnu. Ono vlastně stačí jen pár hodin denně. Práce na dálku totiž dává spousty možností. Více možností, než vás právě teď napadají.
A autoři této knihy všechny ty možnosti znají ... a neváhají je použít.
Vždyť sami mají úspěšnou firmu, kde naprostá většina zaměstnanců pracuje na dálku. A spousta z nich bydlí v jiném státě ... na jiném kontinentu.
Může nastat cokoliv. Jedno je ale jisté. Po přečtení této knihy se začnete dívat na svoje povolání z trochu odlišného úhlu pohledu a položíte si jednu jedinou důležitou otázku:
Jsem ve svém zaměstnání opravdu spokojený?
Práce na dálku
Napsal Jason Fried a David Heinemeier Hansson
Z anglického originálu "Remote: Office Not Required" přeložil Jaromír Vicari
Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing (2014)
www.melvil.cz
247 stran
Napsal Jason Fried a David Heinemeier Hansson
Z anglického originálu "Remote: Office Not Required" přeložil Jaromír Vicari
Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing (2014)
www.melvil.cz
247 stran
pátek 4. dubna 2014
Peter May .:. Muž z ostrova Lewis
Na poznávací výlet na ostrov Lewis jsem se s Peterem Mayem poprvé vydal docela nedávno ... bylo to na Skálu a byla mi u toho docela zima.
Když ale opominu tu kosu, vyklubal se z toho nakonec super výlet. Peter May je úžasný společník. Hodně upovídaný a hodně autentický. Jeho příběh měl hloubku a napětí a patří k těm, ke kterému se budu moc rád vracet.
Když se Peter ozval znovu, s dalším pozváním k výletu na stejná místa, neváhal jsem ani chviličku a pozvání přijal. Některá místa se vám prostě vryjí do paměti, budete je mít nadosmrti rádi a budete toužit se k nim vracet.
I když se tam dějí obyvatelům nehezké věci (v dětství je týrá církev, spolužáci nebo rodiče a v dospělosti se týrají sami) a i když se na tom ostrově člověk moc neopálí, na holku v bikinách jen tak nenarazí, stejně je to nádherný kraj. A když vás doprovází Peter May, o zábavu máte postaráno. Přišel totiž s novým příběhem, kde vystupuje Fin Mcload, který se (zdá se) na ostrov definitivně vrátil ...
Příběh opět začíná nalezenou mrtvolou a záhadou kolem ní. A ta záhada svá chapadla omotává kolem rodiny Finovi dětské lásky Marsaili, se kterou jsme se mohli seznámit už na Skále. Tak se milý Fin (chtě nechtě) vydává to zamotané klubko rozmotávat.
Ostatně, tentokrát už to nemá nikterak daleko. Bydlí totiž ve stanu poblíž zborceného domu svých rodičů, který se rozhodnul opravit. Jasně! ... než mrznout ve stanu v závětří, taky bych se raději vydal vyšetřovat vraždu ...
Vypravěčský styl Petera Maye mám moc rád.
Je mi tak důvěrně známý, že mi hravě dokáže před očima věrně vykreslovat popisované reálie. Moc se mi líbí, když vyprávění převezme nejstarší hrdina příběhu a začne k nám promlouvat v přímé řeči. Chudáka postihla stařecká demence a my postupně sledujeme, kterak se s tím vypořádává.
Vidíme, že stále častěji netuší, cože se to stalo před chvíli ... vidíme, jak se postupně mlha vzpomínek zatahuje jen proto, aby se v mysli zjevily záblesky doby dávno minulé.
Záblesky krušného dospívání a tragických zlomů osudu.
Je úžasné, že nám spisovatel tentokrát nic moc netají a my tu záhadu objevujeme spolu s nim.
Ano, nekoná se kdoví jaké nečekané rozuzlení, všechno to trochu dopředu tušíme, ale není to na škodu. To vůbec ne! O to více v nás roste zdravé rozhořčení z ošklivého a krutého osudu, rostou sympatie s hlavními hrdiny a dovoluje nám to ponořit se hlouběji do děje.
Výlet skončil, tentokrát mi zima tolik nebyla, možná proto, že ani vypravěče tolik netrápila.
Muž z ostrova Lewis je trochu jiný než Skála.
Možná není tolik ponurý a tak depresivní, přesto jde o silný příběh a o úžasný zážitek.
Úplně láká k tomu, aby člověk zakoupil letenku a vydal se na skutečný výlet. Ten kraj musí být nádherný ... nebo je Peter May bravůrní lhář.
Muž z ostrova Lewis
Napsal Peter May
Z anglického originálu "The Lewis Man" přeložila Linda Kaprová
Vydalo nakladatelství HOST (2014)
www.hostbrno.cz
352 stran
Když ale opominu tu kosu, vyklubal se z toho nakonec super výlet. Peter May je úžasný společník. Hodně upovídaný a hodně autentický. Jeho příběh měl hloubku a napětí a patří k těm, ke kterému se budu moc rád vracet.
Když se Peter ozval znovu, s dalším pozváním k výletu na stejná místa, neváhal jsem ani chviličku a pozvání přijal. Některá místa se vám prostě vryjí do paměti, budete je mít nadosmrti rádi a budete toužit se k nim vracet.
I když se tam dějí obyvatelům nehezké věci (v dětství je týrá církev, spolužáci nebo rodiče a v dospělosti se týrají sami) a i když se na tom ostrově člověk moc neopálí, na holku v bikinách jen tak nenarazí, stejně je to nádherný kraj. A když vás doprovází Peter May, o zábavu máte postaráno. Přišel totiž s novým příběhem, kde vystupuje Fin Mcload, který se (zdá se) na ostrov definitivně vrátil ...
Příběh opět začíná nalezenou mrtvolou a záhadou kolem ní. A ta záhada svá chapadla omotává kolem rodiny Finovi dětské lásky Marsaili, se kterou jsme se mohli seznámit už na Skále. Tak se milý Fin (chtě nechtě) vydává to zamotané klubko rozmotávat.Ostatně, tentokrát už to nemá nikterak daleko. Bydlí totiž ve stanu poblíž zborceného domu svých rodičů, který se rozhodnul opravit. Jasně! ... než mrznout ve stanu v závětří, taky bych se raději vydal vyšetřovat vraždu ...
Vypravěčský styl Petera Maye mám moc rád.
Je mi tak důvěrně známý, že mi hravě dokáže před očima věrně vykreslovat popisované reálie. Moc se mi líbí, když vyprávění převezme nejstarší hrdina příběhu a začne k nám promlouvat v přímé řeči. Chudáka postihla stařecká demence a my postupně sledujeme, kterak se s tím vypořádává.
Vidíme, že stále častěji netuší, cože se to stalo před chvíli ... vidíme, jak se postupně mlha vzpomínek zatahuje jen proto, aby se v mysli zjevily záblesky doby dávno minulé.
Záblesky krušného dospívání a tragických zlomů osudu.
Je úžasné, že nám spisovatel tentokrát nic moc netají a my tu záhadu objevujeme spolu s nim.
Ano, nekoná se kdoví jaké nečekané rozuzlení, všechno to trochu dopředu tušíme, ale není to na škodu. To vůbec ne! O to více v nás roste zdravé rozhořčení z ošklivého a krutého osudu, rostou sympatie s hlavními hrdiny a dovoluje nám to ponořit se hlouběji do děje.
![]() |
| foto převzaté z facebooku nakladatelství HOST |
Muž z ostrova Lewis je trochu jiný než Skála.
Možná není tolik ponurý a tak depresivní, přesto jde o silný příběh a o úžasný zážitek.
Úplně láká k tomu, aby člověk zakoupil letenku a vydal se na skutečný výlet. Ten kraj musí být nádherný ... nebo je Peter May bravůrní lhář.
Muž z ostrova Lewis
Napsal Peter May
Z anglického originálu "The Lewis Man" přeložila Linda Kaprová
Vydalo nakladatelství HOST (2014)
www.hostbrno.cz
352 stran
pátek 28. března 2014
Robin Sloan .:. Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Nonstop knihkupectví pana Penumbry má pro mě hodně zvláštní kouzlo.
Spojilo totiž moje odvěké životní vášně (knihy a svět počítačů) v jedno, oddělo je do atraktivního obleku tmavého zaprášeného antikvariátu (s regály vysokými až do stropu), okořenilo lidmi jak vystřiženými z kultovních seriálu It Crowd a Teorii velkého třesku a do děje promítlo drobnosti, které mám rád, věci, pro které mám pochopení a uvádí mě v úžas.
Prostě chlapík s podobnými zájmy jako mám já (a tisíce a tisíce dalších mimoňů) napsal knihu, která mu v knihovně chyběla.
Toni Morrisová prý kdysi řekla: "Je nějaká kniha, kterou byste si chtěli přečíst, ale ještě ji nikdo nenapsal? Pak je Vaší povinností takovou knihu napsat."
A přesně takovouto knihu jsem si vždycky přál přečíst. Naštěstí Robin Sloan také ... neváhal, sednul si za počítač a opravdu ji napsal.
Pro nás, kteří sdílíme obdobné duševní úchylky a představy :-)
Nebudeme si nic nalhávat, tahle kniha nezmění svět, nebudeme se o ní učit v hodinách literatury a nemá silu na to, stvořit kolem sebe kult a nový životní styl.
Myslím si ale, že to ani neměla v úmyslu. Cítím z ní touhu po tom nás pobavit a spojit se v myšlenkách s autorem, cítit se spřízněný a nacházet se v textu. Najít na stránkách knihy sobě rovné, postavy nám podobné nebo nám sympatické.
Věřím tomu, že tu pravou radost z příběhu nalezne až člověk stejně postižený, z mírně podivného, nestereotypního světa.
Já, jakožto letitá bývalá obsluha zešeřelé Internetové kavárny bez oken, mám pro obdobné příběhy slabost a při čtení jsem se náramně bavil. Narážel jsem tam totiž na reálie ze svého života a ikdyž jsem nikdy na návštěvě v Googlu nebyl, představuji si jej (a lidi v něm) přesně tak, jak nám je Robin Sloan nabízí.
Jako pravděpodobná cílová skupina čtenáře dokážu přimhouřit oči před "náhodnými" setkáními v tu pravou chvíli a lehce vyřešenými neřešitelnými okolnostmi.
S tím může mít normální běžný čtenář trochu problém.
Není to totiž vůbec náročné čtení, nic se tu neuzluje a nezamotává, vše plyne volným hravým tempem a na své neodbytné otázky vždy najdete vhodnout odpověď zadáním přesné definice ve vyhledávači Googlu.
Je to prostě zábavné čtení, ke kterému se možná rádi zase někdy vrátíte. Jako ke starému kamarádovi, se kterým jste v dětství hráli Dračí doupě.
Jo! ...a nakonec se mi moc ulevilo, když se z podivných návštěvníků Nonstop knihkupectví nevyklubali upíři, jak jsem se před čtením obával. To by mě totiž opravdu hodně naštvalo!
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Napsal Robin Sloan
Z anglického originálu Mr. Penumbra’s 24-Hour Bookstore přeložila Petra Jelínková
Vydal Host - vydavatelství, s.r.o. (2013), vydání první
Knihu zakoupíte třeba zde: eshop
Za svůj čtený výtisk tímto děkuji milované manželce, která mi jej darovala k narozeninám :-)
312 stran
Spojilo totiž moje odvěké životní vášně (knihy a svět počítačů) v jedno, oddělo je do atraktivního obleku tmavého zaprášeného antikvariátu (s regály vysokými až do stropu), okořenilo lidmi jak vystřiženými z kultovních seriálu It Crowd a Teorii velkého třesku a do děje promítlo drobnosti, které mám rád, věci, pro které mám pochopení a uvádí mě v úžas.
Prostě chlapík s podobnými zájmy jako mám já (a tisíce a tisíce dalších mimoňů) napsal knihu, která mu v knihovně chyběla.
Toni Morrisová prý kdysi řekla: "Je nějaká kniha, kterou byste si chtěli přečíst, ale ještě ji nikdo nenapsal? Pak je Vaší povinností takovou knihu napsat."
A přesně takovouto knihu jsem si vždycky přál přečíst. Naštěstí Robin Sloan také ... neváhal, sednul si za počítač a opravdu ji napsal.Pro nás, kteří sdílíme obdobné duševní úchylky a představy :-)
Nebudeme si nic nalhávat, tahle kniha nezmění svět, nebudeme se o ní učit v hodinách literatury a nemá silu na to, stvořit kolem sebe kult a nový životní styl.
Myslím si ale, že to ani neměla v úmyslu. Cítím z ní touhu po tom nás pobavit a spojit se v myšlenkách s autorem, cítit se spřízněný a nacházet se v textu. Najít na stránkách knihy sobě rovné, postavy nám podobné nebo nám sympatické.
Věřím tomu, že tu pravou radost z příběhu nalezne až člověk stejně postižený, z mírně podivného, nestereotypního světa.
Já, jakožto letitá bývalá obsluha zešeřelé Internetové kavárny bez oken, mám pro obdobné příběhy slabost a při čtení jsem se náramně bavil. Narážel jsem tam totiž na reálie ze svého života a ikdyž jsem nikdy na návštěvě v Googlu nebyl, představuji si jej (a lidi v něm) přesně tak, jak nám je Robin Sloan nabízí.
Jako pravděpodobná cílová skupina čtenáře dokážu přimhouřit oči před "náhodnými" setkáními v tu pravou chvíli a lehce vyřešenými neřešitelnými okolnostmi.
S tím může mít normální běžný čtenář trochu problém.
Není to totiž vůbec náročné čtení, nic se tu neuzluje a nezamotává, vše plyne volným hravým tempem a na své neodbytné otázky vždy najdete vhodnout odpověď zadáním přesné definice ve vyhledávači Googlu.
Je to prostě zábavné čtení, ke kterému se možná rádi zase někdy vrátíte. Jako ke starému kamarádovi, se kterým jste v dětství hráli Dračí doupě.
Jo! ...a nakonec se mi moc ulevilo, když se z podivných návštěvníků Nonstop knihkupectví nevyklubali upíři, jak jsem se před čtením obával. To by mě totiž opravdu hodně naštvalo!
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Napsal Robin Sloan
Z anglického originálu Mr. Penumbra’s 24-Hour Bookstore přeložila Petra Jelínková
Vydal Host - vydavatelství, s.r.o. (2013), vydání první
Knihu zakoupíte třeba zde: eshop
Za svůj čtený výtisk tímto děkuji milované manželce, která mi jej darovala k narozeninám :-)
312 stran
sobota 15. března 2014
James C. Hunter .:. Služebník
Nevím, jak přesně se to stalo, ale v mém knižním světě nastalo období Knih o osobním rozvoji.
Potřeba podívat se na svět jinýma očima a potřeba najít v pracovních povinnostech ten správný zdroj energie a nadšení, mě postavila před regál s knihami, které se pyšní výkřiky typu: "Kniha, která změní Váš život!" ... "Prodáno přes 3 miliony výtisků!" ... "Skvělá a vůbec nejlepší kniha na nadčasové téma ... "
Základní a nejdůležitější pravidlo čtení knih o osobním rozvoji je fakt, že žádná z nich vám nezmění život. Žádná!
Ke změně je potřeba něco mnohem více, než jen si přečíst nějakou knihu.
Já tyhle knihy používám jako pomocníky k ujasňování si myšlenek a k hledání inspirace.
Netuším, jestli to tak má každý, ale já v nich nacházím myšlenky, které vlastně znám už odjakživa.
Které jsou jasné a logické. Prostě vnitřně cítíte, že je to tak správné a že by to tak mělo být.
A o tom to právě je ... připomínat si ty všem známé pravdy, které ale na své pouti životem zapomínáme, míjíme je.
Zahlceni informačním šumem je přehráváme novými myšlenkami a zapomínáme na samu podstatu lidství.
Slušnost, laskavost, nápomocnost ... bytí pro druhé.
Kniha Služebník je trochu jiná než předešlé knihy o osobním rozvoji, které jsem doposud četl.
Jde na to jinak a když opominu úvod k vydání, tak je to kniha s příběhem.
Své pravdy nám neukazuje nastolením denodenních pravidel, ale předkládá je v rozhovorech skupiny lidí, kteří se sešli ... byť to zní divně a někoho to může i odrazovat ... v klášteře.
Ona těch odrazujících faktorů má kniha docela dost. Neprávem ji někdo odepsal hned na začátku jejího života.
Obálka je prostě odpudivá! Také vám připomíná knihy, za které se normální člověk stydí a nikdy by si ji nevzal do autobusu (leda tak obalenou do novin), mezi lidi?
Také podle obálky očekáváte rady, kterak všechny přechytračit a vydělat na jejich hlouposti? Vždyť přesně takové nehezké knihy vždy vycházeli s takovouto tváři. Někdo otevřel v počítači Microsoft Word a udělal obálku. Bez respektu ke kráse knih.
Už takhle ale vyšla v originále, český vydavatel ji jen přebral a upravil do češtiny.
Nakonec se podíváte na fotku pana spisovatele Huntera (jak příznačné jméno) a je vám jasno. Typický americký prodavač ojetých aut s mrožím knírkem pod nosem! O čem ta kniha asi tak může být!
Jenže ono to tak není! To je ten průšvih. Opravu taková není (ikdyž nám na obálce tvrdí, že se jí prodalo 3 miliony výtisků a uvnitř knihy pro změnu tvrdí, že se jí prodalo přes 4 miliony ... milion sem, milion tam), opravdu vás nechce učit, kterak přechytračit ostatní. Právě naopak!
Chce vás přivést na cestu, jak být dobrým vůdcem (šéfem, partnerem, zaměstnancem) tím, že budete "sloužit" ostatním. Ale pozor! Ne tak, že splníte, co jim na očích vidíte, ale tím, že jim dáte přesně to, co ve skutečnosti potřebují!
A v tom je velký rozdíl ... věřte mi.
Hlavní hlas příběhu je hlas vypravěče, postaršího ředitele továrny na skleničky (nebo něco takového), který celý život někoho vedl, byl pořád někomu šéfem a najednou zjišťuje, že mu chybí respekt uznávaného vůdce, rodina se mu mírně rozpadá, děti jsou odměřené a on sám se ve své přítomnosti necítí dobře.
Cítí se vyhořelý, unavený, ztracený ... a tak se vydává na týdení seminář o leadershipu (vedení lidí) do kláštera, kde přednáší dřívější úspěšný obchodník a podnikatel, říkající si novým jménem Simeon.
Přemýšlel jsem proč zrovna klášter, bál jsem se agitačních řečí o Bohu, ale kdepak. O tom to není. Klášter má pravděpodobně zastupovat důležitost zklidnění a zastavení se a opravdu to funguje.
Ideální místo na meditace a rozjímání o svém životě a nových myšlenkách.
Funguje to dokonce i takto natištěné na papíře a vnitřní svět čtenáře se dokáže propojit s imaginárními prostory kláštera a umožní mu procházet se po jeho tichých chodbách s myšlenkami na to, co se právě dočetl.
Knižní meditace s podnětnými a inspirativními myšlenkami.
Jak jsem řekl už na začátku.
Žádná kniha nedokáže změnit vám život. Může být ale průvodcem ve světě prospěšných myšlenek.
A zde je těch myšlenek věru dost!
Nenechte se zmást odrazujícím vzhledem ... i oškliví lidé v sobě skrývají krásnou duši!
Služebník: Prostý příběh o Leadershipu
Napsal James C. Hunter
Z anglického originálu The Servant: A Simple Story About The True Essence of Leadership, přeložila Marie Harcubová
Vydal BAROQUE PARTNERS s.r.o. (2013), vydání první
Knihu zakoupíte třeba zde: eshop
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství BAROQUE PARTNERS s.r.o. (www.baroquepartners.cz)
188 stran
Potřeba podívat se na svět jinýma očima a potřeba najít v pracovních povinnostech ten správný zdroj energie a nadšení, mě postavila před regál s knihami, které se pyšní výkřiky typu: "Kniha, která změní Váš život!" ... "Prodáno přes 3 miliony výtisků!" ... "Skvělá a vůbec nejlepší kniha na nadčasové téma ... "
Základní a nejdůležitější pravidlo čtení knih o osobním rozvoji je fakt, že žádná z nich vám nezmění život. Žádná!
Ke změně je potřeba něco mnohem více, než jen si přečíst nějakou knihu.
Já tyhle knihy používám jako pomocníky k ujasňování si myšlenek a k hledání inspirace.
Netuším, jestli to tak má každý, ale já v nich nacházím myšlenky, které vlastně znám už odjakživa.
Které jsou jasné a logické. Prostě vnitřně cítíte, že je to tak správné a že by to tak mělo být.
A o tom to právě je ... připomínat si ty všem známé pravdy, které ale na své pouti životem zapomínáme, míjíme je.
Zahlceni informačním šumem je přehráváme novými myšlenkami a zapomínáme na samu podstatu lidství.
Slušnost, laskavost, nápomocnost ... bytí pro druhé.
Kniha Služebník je trochu jiná než předešlé knihy o osobním rozvoji, které jsem doposud četl.
Jde na to jinak a když opominu úvod k vydání, tak je to kniha s příběhem.
Své pravdy nám neukazuje nastolením denodenních pravidel, ale předkládá je v rozhovorech skupiny lidí, kteří se sešli ... byť to zní divně a někoho to může i odrazovat ... v klášteře.
Ona těch odrazujících faktorů má kniha docela dost. Neprávem ji někdo odepsal hned na začátku jejího života.
Obálka je prostě odpudivá! Také vám připomíná knihy, za které se normální člověk stydí a nikdy by si ji nevzal do autobusu (leda tak obalenou do novin), mezi lidi?
Také podle obálky očekáváte rady, kterak všechny přechytračit a vydělat na jejich hlouposti? Vždyť přesně takové nehezké knihy vždy vycházeli s takovouto tváři. Někdo otevřel v počítači Microsoft Word a udělal obálku. Bez respektu ke kráse knih.
Už takhle ale vyšla v originále, český vydavatel ji jen přebral a upravil do češtiny.
Nakonec se podíváte na fotku pana spisovatele Huntera (jak příznačné jméno) a je vám jasno. Typický americký prodavač ojetých aut s mrožím knírkem pod nosem! O čem ta kniha asi tak může být!
Jenže ono to tak není! To je ten průšvih. Opravu taková není (ikdyž nám na obálce tvrdí, že se jí prodalo 3 miliony výtisků a uvnitř knihy pro změnu tvrdí, že se jí prodalo přes 4 miliony ... milion sem, milion tam), opravdu vás nechce učit, kterak přechytračit ostatní. Právě naopak!
Chce vás přivést na cestu, jak být dobrým vůdcem (šéfem, partnerem, zaměstnancem) tím, že budete "sloužit" ostatním. Ale pozor! Ne tak, že splníte, co jim na očích vidíte, ale tím, že jim dáte přesně to, co ve skutečnosti potřebují!
A v tom je velký rozdíl ... věřte mi.
Hlavní hlas příběhu je hlas vypravěče, postaršího ředitele továrny na skleničky (nebo něco takového), který celý život někoho vedl, byl pořád někomu šéfem a najednou zjišťuje, že mu chybí respekt uznávaného vůdce, rodina se mu mírně rozpadá, děti jsou odměřené a on sám se ve své přítomnosti necítí dobře.
Cítí se vyhořelý, unavený, ztracený ... a tak se vydává na týdení seminář o leadershipu (vedení lidí) do kláštera, kde přednáší dřívější úspěšný obchodník a podnikatel, říkající si novým jménem Simeon.
Přemýšlel jsem proč zrovna klášter, bál jsem se agitačních řečí o Bohu, ale kdepak. O tom to není. Klášter má pravděpodobně zastupovat důležitost zklidnění a zastavení se a opravdu to funguje.
Ideální místo na meditace a rozjímání o svém životě a nových myšlenkách.
Funguje to dokonce i takto natištěné na papíře a vnitřní svět čtenáře se dokáže propojit s imaginárními prostory kláštera a umožní mu procházet se po jeho tichých chodbách s myšlenkami na to, co se právě dočetl.
Knižní meditace s podnětnými a inspirativními myšlenkami.
Jak jsem řekl už na začátku.
Žádná kniha nedokáže změnit vám život. Může být ale průvodcem ve světě prospěšných myšlenek.
A zde je těch myšlenek věru dost!
Nenechte se zmást odrazujícím vzhledem ... i oškliví lidé v sobě skrývají krásnou duši!
Napsal James C. Hunter
Z anglického originálu The Servant: A Simple Story About The True Essence of Leadership, přeložila Marie Harcubová
Vydal BAROQUE PARTNERS s.r.o. (2013), vydání první
Knihu zakoupíte třeba zde: eshop
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství BAROQUE PARTNERS s.r.o. (www.baroquepartners.cz)
188 stran
středa 26. února 2014
Simon Sinek .:. Začněte s proč
Určitě jste se s tím pocitem už někdy dříve setkali.
Potkáte na ulici (v obchodě, v kavárně ... prostě kdekoliv) člověka, který je vám na první pohled sympatický a když jej chvíli pozorujete, vzbudí ve vás důvěru.
Líbí se vám. Líbí se vám aura, která z něj vyzařuje. Líbí se vám jeho postoj, chování, vystupování.
Podvědomě cítíte spřízněnost krve a souznění.
Podobné je to i s podniky, firmami, společnostmi.
Některé jsou prostě jiné než ostatní ... i když působí ve stejném oboru, něčím se od svých konkurentů liší.
Dělají to jinak a vás jejich firemní řeč - idea, osloví.
Získají si vás natolik, že vás dříve nebo později napadne: "Jak to vlastně dokázaly?". A to vlastně ve skutečnosti nemusíte být ani jejich zákazníky.
Když se nad tím důkladně zamyslíte, zcela určitě narazíte na spousty firem, které jsou vám moc sympatické a máte je bezdůvodně rádi. I já mám takové oblíbené firmy.
Hobby nářadí Bosch, internetové knihkupectví Martinus, nakladatelství Jan Melvil, Apple, New Balance, Stihl.
Líbí se mi jejich strategie, jejich zaměření, jejich komunikace se zákazníky, vizuální styl.
Přesahuje to rámec "koupím výrobek a jdu". Od Apple nemám jediný produkt, ale stejně je považuji za ikonu ve svém oboru. V Martinus jsem nekoupil jedinou knihu, přesto jsou mi vzorem toho, jak má firma komunikovat se zákazníky. Nepovažuji firmu Bosch za nejlepšího výrobce nářadí, ale jejich prezentace, design a zacílení na zákazníka mě natolik oslovila, že 90% elektrického nářadí mám od nich. Dokázal jsem se s nimi souznít, nalézt podobný pohled na svět.
Rád sleduji novinky těchto firem, odebírám jejich newslettery, jsem "fanouškem" na Facebooku. Rád si prohlížím jejich katalogy a hodnotím jejich reklamní komunikaci. Prostě je mám rád.
No jo ... ale PROČ vlastně?
Simon Sinek, autor knihy Začněte s proč, to umí moc hezky vysvětlit.
Rozebírá strategie úspěšných firem a předkládá nám, proč jsou úspěšnější než jiní, i když nedělají podstatně lepší a kvalitnější produkty než ostatní.
Všechno to začíná už na začátku. Při vzniku firmy (ale ono se to dá implantovat na vše, co ve svém životě děláte, ne jen na podnikání). Je potřeba začít s otázkou PROČ!
Chcete být slavní, bohatí, úspěšní a mocní? Možná se vám to povede, ale ruku na srdce ... pravděpodobně se to nepovede. Peníze nejsou to správné PROČ.
Chcete ale vytvořit něco, na co budete náležitě hrdí, chcete změnit svět, vytvořit něco, co tu ještě nebylo, nebo chcete jen začít dělat něco jinak než všichni ostatní? Dělat práci, která vás baví, naplňuje, uspokojuje a peníze jsou jen vedlejším efektem? To už je to pravděpodobnější PROČ, které vás někam dovede.
Kniha Začněte s proč není učebnice toho, kterak být úspěšný. Ani vám nepředstaví deset snadných kroků, kterak uspět ve světě podnikání.
Ona vám vůbec nebude radit a říkat, co dělat máte a co dělat nemáte. Vůbec ne.
Ona bude jenom vypravovat. Vypravovat o lidech a společnostech, které něco dokázaly a poví vám, PROČ to z největší pravděpodobnosti dokázaly.
Bude také vyprávět o firmách, které něco dokázaly, ale nakonec to zase ztratily ... a také vám poví PROČ to z největší pravděpodobnosti ztratily.
Bude se stále dokola motat kolem pár lidí a ukazovat na CO a JAK, ale hlavně na PROČ.
S největší pravděpodobností budete při čtení myslet na svoje zaměstnání. Pokud nejste svým vlastním šéfem, pravděpodobně budete myslet na svého šéfa a přemýšlet nad tím, zda je správným vůdcem a člověkem hodným následování.
Budete myslet na svá předešlá zaměstnání, na zaměstnání svých protějšků a budete hledat spojitosti. Hledat chyby a hledat ta správná strategická rozhodnutí.
Budete tuhle knihu číst se zvláštním zaujetím a pokud vás chytne, zjistíte, že se cítíte inspirováni.
Uvědomíte si, že ty správné rady nenacházíte v textu knihy, ale že je nacházíte mezi řádky.
Implantujete si vyprávění o společnostech a jejich vůdcích na svůj život a najdete v nich své cesty. A co je důležité, budou to cesty vaše, ne vyčtené rady, které nemůžou fungovat, protože jsou moc všeobecné.
Simon Sinek knihu končí větou: "Pokud vás tato kniha inspirovala, prosím, předejte ji dál někomu, koho byste chtěli inspirovat."
Toto je moje předání téhle knihy ... cítím se být inspirovaný a chci to poslat dál ... protože někdy stačí si jen číst o tom, jak to dělá někdo jiný, aby ve vás zaplál oheň pro to, jak to chcete dělat vy.
Začněte s proč
Napsal Simon Sinek
Z anglického originálu Start With Why: How Great Leaders Inspire Everyone to Take Action, přeložila Eva Nevrlá
Vydal Jan Melvil Publishing, s.r.o. (2013), vydání první
www.melvil.cz
www.mitvsehotovo.cz
237 stran
Potkáte na ulici (v obchodě, v kavárně ... prostě kdekoliv) člověka, který je vám na první pohled sympatický a když jej chvíli pozorujete, vzbudí ve vás důvěru.
Líbí se vám. Líbí se vám aura, která z něj vyzařuje. Líbí se vám jeho postoj, chování, vystupování.
Podvědomě cítíte spřízněnost krve a souznění.
Podobné je to i s podniky, firmami, společnostmi.
Některé jsou prostě jiné než ostatní ... i když působí ve stejném oboru, něčím se od svých konkurentů liší.
Dělají to jinak a vás jejich firemní řeč - idea, osloví.
Získají si vás natolik, že vás dříve nebo později napadne: "Jak to vlastně dokázaly?". A to vlastně ve skutečnosti nemusíte být ani jejich zákazníky.
Když se nad tím důkladně zamyslíte, zcela určitě narazíte na spousty firem, které jsou vám moc sympatické a máte je bezdůvodně rádi. I já mám takové oblíbené firmy.
Hobby nářadí Bosch, internetové knihkupectví Martinus, nakladatelství Jan Melvil, Apple, New Balance, Stihl.
Líbí se mi jejich strategie, jejich zaměření, jejich komunikace se zákazníky, vizuální styl.
Přesahuje to rámec "koupím výrobek a jdu". Od Apple nemám jediný produkt, ale stejně je považuji za ikonu ve svém oboru. V Martinus jsem nekoupil jedinou knihu, přesto jsou mi vzorem toho, jak má firma komunikovat se zákazníky. Nepovažuji firmu Bosch za nejlepšího výrobce nářadí, ale jejich prezentace, design a zacílení na zákazníka mě natolik oslovila, že 90% elektrického nářadí mám od nich. Dokázal jsem se s nimi souznít, nalézt podobný pohled na svět.
Rád sleduji novinky těchto firem, odebírám jejich newslettery, jsem "fanouškem" na Facebooku. Rád si prohlížím jejich katalogy a hodnotím jejich reklamní komunikaci. Prostě je mám rád.
No jo ... ale PROČ vlastně?
Simon Sinek, autor knihy Začněte s proč, to umí moc hezky vysvětlit.
Rozebírá strategie úspěšných firem a předkládá nám, proč jsou úspěšnější než jiní, i když nedělají podstatně lepší a kvalitnější produkty než ostatní.
Všechno to začíná už na začátku. Při vzniku firmy (ale ono se to dá implantovat na vše, co ve svém životě děláte, ne jen na podnikání). Je potřeba začít s otázkou PROČ!
Chcete být slavní, bohatí, úspěšní a mocní? Možná se vám to povede, ale ruku na srdce ... pravděpodobně se to nepovede. Peníze nejsou to správné PROČ.
Chcete ale vytvořit něco, na co budete náležitě hrdí, chcete změnit svět, vytvořit něco, co tu ještě nebylo, nebo chcete jen začít dělat něco jinak než všichni ostatní? Dělat práci, která vás baví, naplňuje, uspokojuje a peníze jsou jen vedlejším efektem? To už je to pravděpodobnější PROČ, které vás někam dovede.
Kniha Začněte s proč není učebnice toho, kterak být úspěšný. Ani vám nepředstaví deset snadných kroků, kterak uspět ve světě podnikání.
Ona vám vůbec nebude radit a říkat, co dělat máte a co dělat nemáte. Vůbec ne.
Ona bude jenom vypravovat. Vypravovat o lidech a společnostech, které něco dokázaly a poví vám, PROČ to z největší pravděpodobnosti dokázaly.
Bude také vyprávět o firmách, které něco dokázaly, ale nakonec to zase ztratily ... a také vám poví PROČ to z největší pravděpodobnosti ztratily.
Bude se stále dokola motat kolem pár lidí a ukazovat na CO a JAK, ale hlavně na PROČ.
S největší pravděpodobností budete při čtení myslet na svoje zaměstnání. Pokud nejste svým vlastním šéfem, pravděpodobně budete myslet na svého šéfa a přemýšlet nad tím, zda je správným vůdcem a člověkem hodným následování.
Budete myslet na svá předešlá zaměstnání, na zaměstnání svých protějšků a budete hledat spojitosti. Hledat chyby a hledat ta správná strategická rozhodnutí.
Budete tuhle knihu číst se zvláštním zaujetím a pokud vás chytne, zjistíte, že se cítíte inspirováni.
Uvědomíte si, že ty správné rady nenacházíte v textu knihy, ale že je nacházíte mezi řádky.
Implantujete si vyprávění o společnostech a jejich vůdcích na svůj život a najdete v nich své cesty. A co je důležité, budou to cesty vaše, ne vyčtené rady, které nemůžou fungovat, protože jsou moc všeobecné.
Simon Sinek knihu končí větou: "Pokud vás tato kniha inspirovala, prosím, předejte ji dál někomu, koho byste chtěli inspirovat."
Toto je moje předání téhle knihy ... cítím se být inspirovaný a chci to poslat dál ... protože někdy stačí si jen číst o tom, jak to dělá někdo jiný, aby ve vás zaplál oheň pro to, jak to chcete dělat vy.
Začněte s proč
Napsal Simon Sinek
Z anglického originálu Start With Why: How Great Leaders Inspire Everyone to Take Action, přeložila Eva Nevrlá
Vydal Jan Melvil Publishing, s.r.o. (2013), vydání první
www.melvil.cz
www.mitvsehotovo.cz
237 stran
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



















