Haruki Murakami .:. O čem mluvím, když mluvím o běhání

Neběhám ...
Povaluji se doma.
Odřený nos, na klíně kočku a v ruce knihu.

Kniha "O čem mluvím, když mluvím o běhání" od Haruki Murakami je teprve druhá kniha o běhání, kterou čtu (první byla Zrozeni k běhu) a tak přirozeně srovnávám.
Dvě knihy, dva spisovatelé, dva naprosto odlišné přístupy, jedno téma.
Vlastně ty knihy nejdou srovnávat, ale jen jsem jednu dočetl a začal číst hned tu druhou, tak se to ve mně trochu slilo. Zrozeni k běhu na mě hrála takovou tu mystickou habaďůru ... znáte to, "nadpřirozený a nepolapitelný" národ indiánů, daleká divočina a uštvaná srnka během.
Srdce kluka (bývalého čtenáře Foglara a dobrodružných románů) zaplesalo a v hlavě spřádalo mapu běhu po místním kraji dětských toulek.
Do Mexika prostě nejedu, tam přeci z nějakého důvodu utíkají zločinci z celého světa :-)
Dost často jsem si při čtení Zrozeni k běhu vybavil jinou knihu a to Učení dona Juana od Carlose Castaneda.
Šamani, Mexiko, takové to: "Všechno je v Tvé hlavě, Neo ... ta vidlička tu není, ohni ji silou vůle."
Čte se to jedním dechem, nedá se to odložit, je to prostě úžasné ... ale je to pro mě trochu scifíčko.
Zato Haruki Murakami na mě promluvil řečí mého kmene.
Běhat začal ve věku, v jakém jsem teď já a v hlavě má myšlenky, kterým naprosto rozumím.
Nikam se nedere, nikoho nepřekonává (maximálně sám sebe), jen prostě už 25 let každé ráno vyběhne na hodinu ven a jednou za rok si dá maraton.
Mluví o běhu tak, že se u toho usmívám.
Ne snad proto, že by psal humorně, to opravdu ne.
Usmívám se proto, že cítím to, na co on myslí. A to nemyslí jen na běh.
Myslí na život, na stárnutí, na knihy.
Dost často sáhnu po svém deníku běhu a dělám si poznámky ... myšlenky na potom ...
Na forech jsem narazil na časté zklamání z této knihy, že se tam nic neděje, že je to kniha napsaná jen proto, aby bylo něco napsané.
Jakoby jim unikla ta jediná důležitá věc.
Že jde o myšlenky obyčejného člověka (byť slavného spisovatele), že jde o takový normální deník, zpětně psaný.
Nejde o objevnou knihu, která má změnit svět a naverbovat tucty tlustých neběžců na tu správnou stranu.
Jde o myšlenky osamoceného běžce, který běhá rád, ale má i jiné světy, ne jen svět rozedraných tenisek.
Abych byl upřímný, Haruki Murakami mi dal mnohem více než Zrozeni k běhu.
Právě pro tu lidskost, pro to porozumění.
Pro to ujištění, že jsem jen obyčejný kluk s teniskama na nohách, který nemusí nic dokazovat ... jen běhat. 

(24. února 2012, http://maaristaan-runner.blogspot.cz)

O čem mluvím, když mluvím o běhání
Napsal Haruki Murakami
Originální název: Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto
Přeložil Tomáš Jurkovič
Vydalo nakladatelství ODEON (2010)
www.odeon-knihy.cz
176 stran