A tak pořád dokola, den co den, pravidelný koloběh občas rozbitý víkendy, státními svátky, či dovolenou.
A tak celý život, dokud neumřete.
STOP.
Jdete ráno do práce, pozdravíte se s kolegy, sednete si za svůj pracovní stůl, čeká vás osum hodin práce a když jdete o polední pauze na oběd, začnou na svět padat atomové bomby.
Umře hodně lidí, pár jich přežije.
Z někoho se stane mutant.
Z někoho se stane "trupík" (rozuměj člověk s tělem a hlavou bez rukou a nohou), z někoho uhlík (je to blbý, když svět propaluje radioaktivní záření a vy nejste natření opalovacím krémem s faktorem 10.000), z někoho se stane krypl a někdo tím kryplem je pořád, bomba nebomba.
Občas se sutinami mihne krysa, která má sice dlouhej ocas, ale při západu slunce vytáhne z vozíku píšťalku a romanticky na kopečku píská noci vstříc.
A někdo zůstane trčet ve vesmírném satelitu, krouží kolem naší planety a nemá nejmenší šanci, žeby se kdy dostal dolů.
No co, bašty tam má hromady, knih plnou satelitní knihovnu, muziky co hrdlo ráčí a vysílačka stále funguje a přeživší dole rádi poslouchají. Vítej vesmírný DJ ;-)
Philip K.Dick nám svým typickým způsobem představí pár divných postav, který prostě musíte mít rádi.
Trupíka mechanika, jenž si bez rukou a nohou stvoří svoje vozítko s chapadlama a to jen tak, silou své vůle.
Trupíka, který by tak rád dosáhl uznání a kterého opravdu naštve, když jako dárek dostane cigarety, když on přeci nekouří!
Také poznáme děti sourozence, holčičku a chlapečka, kteří jsou si strašně blízcí.
Bodejď by jste si nebyli blízcí, když se vám bráška narodí v bříšku, je to takovej malej nádůrek, který s vámi hovoří, který vám vypráví o tom, jak vidí a slyší mrtvé lidi.
Taky je tu jeden vědec, o kterém všichni vědí, že právě kvůli jeho špatným výpočtům začaly padat ty zpropadané atomové bomby.
Je to pešek, způsobit smrt milionu lidí, přežít to a vědět, že ostatní ví, že jste to byli vy.
Asi nebudete nejobíbenějším vědátorem pod sluncem ...
Samozřejmě se seznámíme i s naprosto obyčejnými lidmi, kteří jen přežili válku a budeme sledovat, jak se jim vedlo po bombě.
A kdo Philipa K. Dicka trochu zná, jistě si pomyslí, že v době kdy tuto knihu psal, jeho antidepresiva určitě zmírnila hlodajicí paranoiu v hlavě, protože tak optimistickou víru v dobro a lidskost v jeho knihách jen tak nenajdete :-)
Příjemné čtení přeji.
(17. prosince 2011, www.maaristaan.cz)
Dr. Krvemsta aneb jak se nám vedlo po bombě
Philip K. Dick
Z anglického originálu Dr. Bloodmoney, or How We Got Along After the Bomb, vydaného roku 2002
přeložil Bob Hýsek
Obálku ilustroval Pavel Růt
Vydalo nakladatelství ARGO (2009)
www.argo.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat