Ne, že bych se jim vyloženě vyhýbal, ale nějak si ke mně prostě cestu nenajdou.
Až teď.
Aby se ke mně tato kniha dostala, musel jsem ji vyhrát v jedné soutěži (moc děkuji FILM NOIR BLOG). Měl jsem z ní radost a do knihovny jsem si ji vystavil obalem ven (aby byla vidět titulní stránka), protože mi přišla moc hezká. Nějaký ten týden jsem kolem ní jen chodil, občas ji pohladil pohledem, ale jinak ji naprosto normálně ignoroval.
Autora neznám a příběh knihy mě dle anotace moc nelákal. Však znáte detektivky.
Ten potkal tu, ta umřela a on nakonec taky a drsný soukromý detektiv pátrá z osobních pohnutek, kdože tu vládne smrtící zbraní. Kdo by ten příběh otevíral, když má na noční stolku připravené "zábavnější" knihy?
Já tedy ne ...
Jenže ... jak se říká, na každého jednou dojde a došlo i na Loučení s Lennoxem.
Přišel víkend, předchozí čtený příběh skončil, v knihovně je zavřeno a já mám před sebou neplánované dvě hodiny volného času, kdy budu čekat na rodinku v opuštěném vestibulu kina před kávou z automatu.
Vzal jsem si tedy Raymonda Chandlera, aby mi dělal společnost.
A byl to ten nejlepší společník, jakého jsem si s sebou mohl vzít!
Jako první mě napadlo, že ta kniha je černobílá.
Prostě rozehrává v mé představivosti černobílý film.
Ostré přechody mezi černými stíny a bílým světlem, temné kouty a pára nad kanálem.
Vysoký detektiv na rohu ulice opřený o zeď, klobouk vražený hluboko do čela a v těsně semknutých rtech ležérně zavěšenou cigaretu. Dým z cigarety se líně přelévá přes okraj toho klobouku a vznáší se do noční oblohy padesátých let.
Jsou to léta, kdy každý druhý detektiv balancuje na pokraji šílenství a alkoholismu a výpovědi svědků začínají pořádným úderem zatnuté pěsti do břicha, začouzenou výslechovou místností a panákem žitné z detektivova stolu.
Je to prostě stará detektivní škola s drsnými strážci zákona, s krásnými nedostupnými ženami a příběhem, který vás vtáhne do světa, který znáte z černobílých stylových filmů "pro pamětníky".
Takové to: „Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství.“
Prostě styl noir z téhle knihy přímo čiší a je cítit po zatuchlých pajzlech a střelném prachu.
Děj knihy je propracovaný a plyne nepřerušovaným tempem, strhne vaší pozornost a nutí obracet další a další stránku. Co je ale pro mě nejdůležitější, ta kniha má naprosto úžasnou atmosféru. Obtočí vás jako ranní mlha a v hlavě vám spustí tichý soundtrack, kde zastřený prokouřený hlas zpěváka zpívá o tom, kterak ho opustila jeho milá ...
Prostě knižní zážitek jak má být!
Rád bych se ještě vrátil k obalu a vyzdvihl snahu Mladé fronty dělat knihy hezčí.
Tvrdá vazba bez přebalu, s jednoduchou ilustrací, dělá z knihy detektivní skvost.
Ve stejném stylu pokračují i v celé řadě knih Raymonda Chandlera a oko graficky založeného čtenáře prostě chce mít všechny ty knihy doma. Ano, přesně takto se mají vydávat knihy!
Loučení s Lennoxem
Napsal Raymond Chandler
Z anglického originálu "The Long Goodbye" přeložila Josef Schwarz
Vydalo nakladatelství Mladá fronta (2013)
www.kniha.cz
352 stran
Žádné komentáře:
Okomentovat