Období nedočtených knih

Někdy to tak na mě příjde ... úplně neplánovaně a nechtěně ... prostě se tak stane a nenadělám s tím nic.
Příjde na mě období nedočtených knih.
Můžu se snažit jak chci, ale prostě to nejde.
Jednou za to může špatný výběr, podruhé nevhodná doba na to konkrétní téma, jindy zase rozsah knihy a někdy si jen prostě řeknu, že na světě je tolik knih, že se člověk nesmí zdržovat knihou, která mu nedává stoprocentní odezvu.
Ale co vám to budu vysvětlovat, určitě to znáte ...

Rád bych si teď tady odložil pár myšlenek o knihách, které jsem v poslední době nedočetl.

Timothée de Fombelle - Vango
Nedočtení téhle knihy mě opravdu mrzí, ale je to pro mě vlastně trochu symbolické. Mám Timothéé(a) moc rád, moc se mi líbí jeho styl psaní a jsem fascinovaný tempem vyprávění, ale nedokážu jeho knihy dočíst do konce.

Ať už to byl Tobiáš Lolness, nebo teď zmiňovaný Vango, prostě tomu okolnosti nechtějí, abych našel na tak tlusté bichle čas a udržel po celou dobu pozornost či náladu. Jsou to úžasné knihy (Tobiáš o pár příček více), ale ...
Vango je kniha krásná na pohled a absolutně nevhodná na čtení do vany. Je moc těžká a balancování touto cihlou nad vodou mě dlouho nebavilo ... začaly mě bolet ruce :-) A když z knihovny začaly přicházet upomínky a paní Knihovnice se dožadovala vrácení s tím, že je na tento příběh fronta až za roh, najednou jsem zjistil, že mě vlastně už ani moc nezajímá, co je vlastně Vango zač a jak to s ním dopadne. Je to škoda, ale je to tak ...

Kvůli tomu měla trochu smůlu i další kniha v řadě a to Pán vzduchu Ondřeje Neffa.
Ilustrace na obálce je natolik úžasná, až mi připomněla má klučičí léta, velké školní prázdniny, hodiny a hodiny čtení dobrodružných knih u nás na chatě, že jsem neodolal a knihu si půjčil při vrácení Vanga.
Nedošlo mi ale, že číst dvě knihy po sobě, které mají hodně společného se vzducholodí (obzvlášť, když mi výšky nedělají dobře a nejsem fanoušek létání), je prostě nesmysl a knihu jsem odložil po první stránce.
Rozhodně jsem na ní ale zvědavý a nechám to na jindy ... možná až na dobu, kdy budou sepsány a vydány všechny tři plánované svazky.
Jenže to zas bude strašně tlustý, tak kdoví jak :-)

Jessica Khoury - Počátek
Počátek mě nalákal svým tématem. Zdálo se mi, že je vhodná doba na podobné téma a možná i vhodná doba byla.

Teplé počasí, žádné zvláštní povinosti, relax, nenáročná kniha. Oddechovka mezi prací a výlety se synem na dětské hřiště ... co jiného si vybrat, když se to tak nabízí?
Brzy mi ale došlo, že nejsem čtrnáctiletá dívka se sny o velké Lásce (není třeba snít, když to člověk žije) ale třiceti-něco letý chlap, tak jsem dostal rozum a šel o knihu dál.
Bylo jasné, že tenhle příběh mi nemá co dát. Není to ale chybou autorky, jen jsem prostě sáhnul do regálu, který nebyl určený pro mě. Věřím tomu, že cílové skupině kniha otevře další dveře do světa fantazie a snů.






Další kniha, která má smůlu kvůli létu, je Svět, který skončil včera od Jareda Diamonda. Na tuhle knihu jsem se těšil už od chvíle, kdy nakladatelství Melvil ohlásilo její vydání. Téma mě zajímá a tušil jsem spousty postřehů a zajimavostí ze světa lidí. A hlavně ... konečně kniha, která nestojí na hranici dětského světa a světa dospívajících dívek, po které jsem se mometálně pohyboval.
Prostě jsem čekal poučení z chytrého tématu. A přesně tohle jsem také dostal! Vědeckou knihu antropologa o světě domorodců srovnávající dobu minulou s dobou přítomnou.
Porovnání toho, jak problémy zítřka řeší mizející generace přírodních národů v odlehlých končinách poslední divočiny.
Zajímavé, poučné ... ale je léto!
Cítil jsem se jako školák připravující se na závěrečnou zkoušku, dohánějící ztracenou látku.
Nedokázal jsem najít tu kýženou radost ze čtení i přes to, že téma mě zajímá a láká.
Nemůžu říci, že Jared Diamond píše špatně, to ani náhodou, ale píše jako profesor.
Píše poutavě a zajímavě, ale já se stále častěji přistihávám, že mám hlavu podepřenou dlaněmi, koukám z okna a sním o lese, vodě a dalších letních atrakcí.
Vzdávám to, knihu odkládám a slibuji jí, že se k ní vrátím. Na podzim, v zimě ... v období nečasů, kdy s ní zalezu do peřin a budu se plně soustředit. Protože vím, že tahle kniha si soustředění zaslouží.

No a zatím poslední nedočtenou knihou se stává Vraní dívka, která si vysloužila varování na titulní stránce, že je určená jen pro silné povahy.
Recenze mluví o nejdrsnější a nejbrutálnější knize, která kdy byla napsána v žánru temných severský psychothrillerů. Najivně si myslím, že je to přesně to pravé ke čtení k nebi bez mráčku a zářícího slunce.
Omyl.
Jsem otec šestiletého kluka a už u první kapitoly (kde se nestalo vůbec nic) jsem si uvědomil, že některé knihy vlastně nechci číst. Nějaká pomatená ženská chystající skrytou místnost pro unesené dítě? Proč do své duše zasévat strach a pouštět do srdce obavy? Co mi tahle kniha může dát? Čím mě obohatí?
Je to už pár let, co jsem ze svého života vypustil televizi a zprávy právě z tohoto důvodu.
Že nám denodenně předkládá bezdůvodné násilí a utrpení.
Žije se mi od té doby lépe.
Ne, děkuji nechci, nemám zájem se pouštět dobrovolně do podobného tématu. Možná by to bylo jiné, kdybych nebyl otcem, možná by mě takováto kniha bavila před pár lety ... ale už dávno nejsem mladistvý psychopat ...

(Obraz Carla Larssona, který se stal předlohou obálky Vraní dívky)

No a tímto to snad už končí ... doufám, že jsem přerušil tu serii nedočtených knih a další rozjímání už bude o knize, která opravdu končí poslední stránkou. Zatím to vypadá nádějně ;-)