Ondřej Landa .:. Pomalu s miminkem a koněm v páteři Karpat

Příběh této knihy pro mě nezačal na jejich stránkách, jak velí logika, ale vše začalo pár dní před jejím otevřením a to skvělým rozhovorem s jejím autorem na webu eMontany (zde).
Mám slabost pro lidi, kteří se jednoho dne seberou a vydají se na Cestu, na cestu proti proudu běžných dní. Mám slabost pro lidi, kteří vyčnívají z davu, svět si vytváří podle svého a nebojí se s ostatními podělit o svůj úhel pohledu. Mám je rád, protože jsou pro mě příjemným vytržením ze stereotypu dne, vzorem a příkladem, že nic není nemožné. Z příběhů a životů podobných "lidí mimo" čerpám inspiraci. Jsou to lidé vytvářejicí "barevnou chuť" našeho světa, protože upozorňují na rozmanitost lidského žití.

Když jsem rozhovor dočetl, na nic jsem nečekal a knihu, o které se v rozhovoru zmínili, jsem si ihned bez rozmyslu objednal.
A dostal v ní přesně to, co jsem očekával, v co jsem doufal.
Zastavení, oddych, upřímnou sondu do lidského myšlení, nádech dobrodružství, terapii, knižní meditaci, otevřené oči i mysl, touhu po vlastní cestě kamkoliv a hlavně tu neochvějnou jistotu, že svět je stále v naprostém pořádku.

Jak rozhovor i anotace knihy prozrazují, jednoho dne se dva lidé sebrali, sbalili své miminko, skromný majetek a koně a vydali si pěšky vstříc dobrodružství přes hory a doly. Pomalu, užívajíc si sami sebe, propojení s přírodou, hledajíc rozmluvy sami se sebou a poznávající těch pár místních lidí, žijící v krásné a drsné přírodě rumunských Karpat.

Nikdo určitě nečeká klasický cestopis a opravdu ho na stránkách nenajde. Kniha ani cesta nemají cíl, je to prostředek, kterak poznat, jaký člověk na této cestě doopravdy je. My čtenáři, máme vzácnou možnost pomalu rozkrývat osobnost Ondřeje a seznamovat se s jeho myšlenkami a pohledem na svět. Je to člověk věřící, skromný a opravdu upřímný. Málokdo na sebe prostřednictvím slov prozradí věci, které ho nestaví do dobrého světla, ale on s upřímností malého dítěte, na sebe prozradí okamžiky vzteku na svého koně i dítě, popisuje ty lidské chvíle, kdy stojí na hranici propasti vnitřních démonů, aby vzápětí vše uklidnil pokojnou meditací a popisem krás jak vnitřních, tak venkovních. Je hezké sledovat ten jeho vnitřní boj s těžkostí cesty a lehkostí mysli.
Vzácný mix nehotového rozháraného mladého kluka a klidného, rozumně uvažujícího muže.
Popisy toho, jak vesmír plní jejich přání, jak jsou lidé okolo nich pozorní a hodní, vše tohle čtenáře naplňuje nadějí a vírou, že pokud ke světu přistupujete s otevřenou myslí, nemůže se vám nic zlého stát.
A pokud nakonec stane, mělo to tak prostě být ...

Ikdyž se Ondřej často zmíní o své partnerce, o jejích pocitech a myšlenkách se toho moc nedozvíme.
Přeci jen je to kniha převážně o mužské postavě této výpravy, něco jako popisný deník pocitů, strachů a tužeb jedné osoby. Je to logické a i když by něko mohl namítnou, že i trochu egoistické, musíme brát v potaz, že takové vnitřní rozhovory sama se sebou většinou jsou ...
A Ondřej své ego umí potlačit právě tím, že na sebe prozradí i věci, u kterých člověk pozvedne jedno obočí a řekně si, že to by od člověka hledajícího vnitřní klid zrovna nečekal. Je to příběh lidský. O cestě k sobě. A ikdyž na té cestě v horách nejste vy, jen držíte knihu a otáčíte stránku za stránkou, brzy si uvědomíte, že ta kniha může být i o vás, byť jste naprosto odlišným člověkem jako je Ondřej a Fukiko. Je to jen a jen o otevřeností mysli, nic jiného ...

Pomalu s miminkem a koněm v páteři Karpat
Napsal Ondřej Kano Landa, ilustrovala Fukiko Kano
Vydané vlastním nákladem autora ve vydavatelství CAD PRESS roku 2015
147 stran
Stránky Ondřeje a Fukiko: www.offcompany.org