Stephena Kinga mám rád už dlouhá léta a považuji ho za jednoho z nejlepších vypravěčů příběhů.
Přestal jsem jej však číst někdy v té době, kdy se mi narodil syn.
Možná to bude tím, že v jeho knihách se dost často něco stane dětem. A dost často to nejsou příjemné věci. Člověk se rád bojí, při obracení stránek tlustých knih, když ale ve tváři hlavních hrdinů, utíkajících před temným zlem, vidí tvář svého dítěte, to mrazení v zádech přestává být příjemné.
Proto jsem se do Kingova světa pár let nevydal. Neodolal jsem až teď ... to volání zavřené knihy bylo příliž silné a v rukou se mi ocitla ani nevím jak.
To až doma jsem si uvědomil, čí knihu jsem si to vlastně zapůjčil.
A nebylo mi z toho dvakrát nejlépe ... "Však kdo mě nutí ji číst? Za měsíc ji zase do knihovny vrátím, neotevřenou, nečtenou", sliboval jsem si a ještě týž večer si s ní zalezl do vany.
Jen na chviličku, abych věděl jako moc se stárnoucí Stephen King změnil.
Vlastně nevím, jak moc se změnil. Neměl jsem kdy posuzovat, nebyl čas na porovnávání.
Už u první stránky nastalo to kouzlo, kdy se lidská mysl propadne do magického světa knih, písmena tvořící věty zmizí a nahradí je obrazy, děj se jako krásný barevný film odvíjí v mysli čtenáře. Úplné pohlcení. Reálný svět zmizel, koupelna zmizela, objevily se prudké schody, lavička, na ní pán v černém obleku a černém klobouku.
"Holčičko, pojď sem na moment. My dva si musíme popovídat".
Uchvácen z plynulého textu a z toho, jak lehce se příběh v mé hlavě odehrává, se všemi těmi podrobnostmi, začínám prožívat příběh holčičky, které se právě teď začíná měnit život k nepoznání. Pomalu, ale jistě. První vyrušení se odehrálo zhruba ve čtvrtce knihy, to syn klepe na dveře koupelny, že má hlad. "Jasně ... vydrž ještě chvíli, jen co dočtu kapitolu", slibuji a opět vstoupím do světa, kde existuje kouzelná skříňka s tlačítky a která každý den vydává čokoládové zvířátko, po jehož snězení je všechno lepší.
"Hele, nejsi tu sám, chceme se také osprchovat", příjde druhé probuzení v podobě zaťukání na dveře, ale i teď je zdárně oddáleno slibem brzkého dočtení kapitoly. Voda trochu chladne a tělo se pomaloučku mění v záhyby rozmočené kůže. Občas procitnu, vyruší mě škrábání kočičí packy na dveře, dožadující se vstupu. Začínám mít trochu výčitky, měl bych se věnovat rodině, je toho tolik, co musím udělat. "Ještě chvíli, až dočtu kapitolu ... jenže tahle byla moc krátká. Tak až tu další!", slibuji a voda je již studená, skoro by se dalo říci až mrazivá.
Možná je mrazivá ta kniha ... chlad z ní přechází přes mé ruce do těla a tělo vodu ochlazuje.
To drobné znepokojení přerůstá v silné znepokojení, přesně tak, jak to u příběhu Stephena Kinga bývá. Další a další stránka mizí, jedna za druhou. Najednou obraz skončí. Dál už nic není.
Jen zkřehlé tělo a lítost, že kniha není tlustší. Reálný svět se dal opět do pohybu a v hlavě zůstala jen ozvěna světa jiného. Světa, kde existuje červené tlačítko na kouzelné skříňce a to červené tlačítko dokáže vše, na co člověk jen pomyslí ...
Kouzelná skříňka pro Gwendy
Napsal Stephen King & Richard Chizmar, ilustroval Keith Minnion.
Z anglického originálu Gwendy´s Button Box přeložil Ivan Němeček.
Vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA s.r.o.
Vydání první, 156 stran
Pěkná knížka, ale kdyby měl mít člověk od Stephena Kinga fakticky všechno, co napsal. Tak by si na to zde musel koupit separátní knihovnu. Ten člověk je fakt spisovatel na plný úvazek. Na druhou stranu je ale pravda, že je jeden z mála autorů, kteří si drží vysokou kvalitu i navzdory té vyšší kvantitě a četnosti knížek.
OdpovědětVymazat