Beru ho jako autora, který píše knihy podobné filmům určeným k žehlení.
Není to nic náročného, není to nic, co by vám vysloužilo u intelektuální elity významné pozvednutí obočí a není to něco, s čím byste se chtěli chlubit před mužskými kumpány v hospodě.
Prostě Daniel je autor lehčí literatury o lásce, při které nemusíte moc přemýšlet.
Ale pozor!
Možná to tak vypadá a možná tenhle úvod k tomu vedl, ale to opravdu není špatně!
Takovéhle knihy mají své místo na slunci a jsou stejně důležité, jako ta nejtěžší literatura světa, proklínaná všemi studenty coby povinná školní četba.
Pro mě jsou romány Daniela Glattauera dokonalými společníky v době nemoci.
Plný nos, teplota a smrtelný kašílek.
Ideální doba, kdy sáhnout po jedné z jeho knížek ... příjemný partner do propocených peřin.
Jeho první dva romány ("Dobrý proti severáku" a "Každá sedmá vlna") se mi natolik osvědčily, že když jsem v nabídce knihovny našel titul: "Navždy tvůj", ani jsem jej nestudoval a automaticky ho přidal na hromádku, kterou si ponesu domů. Ikdyž jsem nebyl nachlazený a netrápila mě rýmečka.
No a to je asi kámen úrazu ... to, že nejsem oslabený nemocí a nemám odřený nos od kapesníku.
Najednou to nějak nefungovalo.
Odlišný styl psaní (od předchozích dvou knih) a tak nechutně slizký charakter nového partnera Hannese naší hlavní hrdinky Judith způsobily, že se mi do děje nedařilo ponořit.
To, že je Hannes svojí láskou posedlý o trochu víc, než zdravý rozum doporučuje, je jasné každému hned z kraje. A protože je tak hnusně nesympatický už od začátku, nelákalo mě otevírat tu knihu znovu a znovu.
Prostě mi čtení neodsýpalo, je to prostě tak.
Dopředu jsem si představoval, kterak to bude jedno stalkerské klišé za druhým a s tím se mi popravdě nechtělo ztrácet čas.
Až dnes.
Zůstal jsem doma, nešel do práce, protože mi onemocněl syn.
Ležel v posteli, zíral do tabletu a nepotřeboval mě.
Tak jsem si lehnul vedle něj a knize dal poslední šanci.
Jaké bylo moje překvapení, když se znenadání ten divný dojem z knihy vytratil a já začal hltat každou další stránku.
Ono to totiž vůbec nepokračuje tak, jak jsem předpokládal ... žádné kýčovité klišé o stalkerovi. Kdepak!
V ději nastal zvrat, který jsem nečekal, poklidná nudná hladina řeky příběhu pomalu zrychlovala, v dálce začal hučet tušený peřej a čtenářova duševní loďka vyrazila vstříc k trčícím nečekaným kamenům.
S údivem jsem na sobě pozoroval, jak moc mě to začíná bavit.
Protože mě Daniel Glatteuer dokázal překvapit a toho já si cením.
Dočteno, uzavřeno ... uvnitř mě zůstal ten hezký pocit, který zažívám pokaždé, když dočtu další dobrou knihu.
Zavřené oči, knihu na prsou a v hlavě rekapituluji své dojmy.
Ano, Daniel Glatteuer pro mě i nadále zůstává autorem knih pro příjemné marodění.
A vůbec nevadí, že tentokrát jsem nebyl nemocný já, ale někdo jiný. Asi půjde o ten uvolněný pocit ve vyhřáté posteli a vědomí, že dnes nemusím vůbec nic, jen lenošit a číst si nenáročnou literaturu.
Jak jsem řekl na začátku ... každá kniha má své místo na slunci a pro každou knihu je jiná vhodná doba.
Navždy tvůj
Napsal Daniel Glattauer
Z německého originálu Ewig Dein, vydaného roku 2012, přeložila Lenka Šedová
Vydal HOST - vydavatelství, s.r.o. (2013), vydání první
www.hostbrno.cz
191 stran
Moje povídání o Glattaurově první knize naleznete zde: Dobrý proti severáku
Já mám Daniela Glattauera ráda, čte se příjemně, není to složité čtení, přesto jeho knihy nejsou bezduché a hloupé. Četla jsem jak Dobrý proti severáku a ano, byla jsem nemocná a zalíbilo se mi to. Ale Každá sedmá vlna mi přišla zvláštní. Obě dvě knihy jsem si nakonec koupila v originále a musím říct, že jejich překlad do češtiny nepovažuji za úplně zdařilý. Protože i Každá sedmá vlna se mi v originále líbila, možná nakonec víc, než Dobrý proti severáku. Každopádně díky za tip, ale radši si to koupím zase v originále :-)
OdpovědětVymazatPrávě čtu Dobrý proti severáku a nevím, jestli se mám smát nebo nadávat, jestli mám hlavním hrdinům fandit nebo je nakopat do zadku, každopádně se čte skvěle, až dočtu vrhnu se na další knihy autora :)
OdpovědětVymazat