William R. Forstchen .:. Vteřinu poté

Jelikož jsem měl poslední dobou zvláštní období "laskavých" knih o lásce, porozumění, souznění a podobných "slečinkovských" citech, dostal jsem chuť na mužnější téma.
Uvědomil jsem si to, až když jsem na tuto knihu narazil v knihovně.
Každý čtenář to určitě zná. Tu chvíli, kdy si jej kniha vybere sama, ne naopak.
Prohlížím si řadu knižních hřbetů, srovnaných vedle sebe v sekci vrácených knih, a tu jedna mírně vyčuhuje z řady.
Jen trošku.
Ale i to stačí, aby si ji člověk všimnul.
Nenápadný hřbet, nenápadná obálka ... "Postapokalyptický příběh, který by se mohl stát děsivou skutečností ...", píšou na obalu knihy.
Hmm, proč ne ...

Nebudu vás zdržovat nějakým sáhodlouhým technickým vysvětlováním a pustím se do toho rovnou.
Jsme v Americe, užíváme si současný svět a najednou "blik" ... všechno utichlo, vše se zastavilo, všechno zhaslo.
Vypnuli proud.
Všude.
Vše (co mělo něco společného s elektronickými součástkami) umřelo, ztratilo význam, přestalo fungovat.
Elektrárny, světla, telka, auta, telefony, počítače, kardiostimulátory, tamagoči, roboryby ... no prostě všechno.
Časem se dozvíme, že to měly na svědomí EMP, elektromagnetické bomby.
Nikdo neví, kdo bomby použil, nikdo neví, jak velké území světa to postihlo, nikdo neví vlastně nic.
Netrvá to dlouho a většině lidí začínají docházet souvislosti.
Žádný opravář nepřijede a nevymění jim pojistky.
A prázdná lednička hladové děti nenakrmí ...
Všichni víme, co se asi tak stane, jakým směrem se děj začne ubírat a co všechno nás čeká.
Samozřejmě, vše se děje podle známého scénáře z katastrofických filmů.
Rabování, znásilňování, vraždy.
Opevňování měst, nechtění utečenci, nakažlivé nemoci ... všechno to tam je, nic nechybí, nic nepřekvapuje.
A o to právě jde!
Kniha "Vteřinu poté" splňuje přesně to, co od ní člověk očekává.
Čtivý děj, symatického hlavního hrdinu (jasně, že je to bývalý voják, starající se o své dvě dcery, tchýni (manželka umřela před pár lety) a dva čokly), malé městečko pod horami, hordu pošahaných hrdlořezů a lidojedů, spoustu statečných studentů a sebeobětujících se spoluobčanů.
Ideální chlapská kniha na nedělní odpoledne.
Obracím stránku za stránkou a mimoděk si představuji, co bych dělal já, jak bych bránil svojí rodinu, jak bych ji uživil.
Knihu dočtu a myslím na to dál.
Kde vzít zásoby, kam se uchýlit?
Ve kterém okolním lese se skrývá chajda poblíž studánky, vedle slunné paseky, kde by se dalo založit pole?
V myšlenkách sepisuji seznam vybavení evakuačního zavazadla, v paměti mapuji celé své město a zaškrtávám si záchytné důležité body jako je lékárna, supermarket, obchod s loveckými potřebami ... v práci máme elektrocentrálu ... hlava jede na plné obrátky a strašně mě to baví.

Samozřejmě, že se nikdy nechci dostat do takovéhle situace, nikdy nechci řešit rodinu umírající hlady, ale my chlapi to asi máme v sobě.
Přemýšlíme nad tím, co by bylo, kdyby ... přišla katastrofa.
Budeme dostatečně silní a stateční?
Dokážeme to?
Ne, nechci to vědět a přesvědčit se o tom.
Stačí mi si ty příběhy jen číst, nechci je zažívat ... a Vteřina poté je ideální prostředek k tomu, jak si člověk může myslel na katastrofu.
Tahle katastrofa je totiž opravdu docela reálná.
Člověka z toho úplně mrazí ...

Vteřinu poté
Napsal William R. Forstchen
Z anglického originálu One Second After, vydaného roku 2009, přeložil Pavel Pokorný
Vydalo nakladatelství Euromedia Group, k.s. - Knižní klub (2012), vydání první
www.bux.cz
413 stran